Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poznala jsem již mnoho krásných míst, kam se ráda vracím. Avšak tohle je mé úplně nejmilejší. Tady se cítím svá. Nic mě zde netrápí. Je mi tu hezky a smutek zde nemá své místo. Nachází se kousek od domu, kde bydlí moje babička s dědou. Je to vlastně park, kde není slyšet ani hluk aut ani práce továren, jen šustění lístků starých bříz, dubů a buků.

Pod starým dubem, kde se v létě schovávám před sluníčkem, je stará, ze dřeva vyrobená lavička, která pro mě také hodně znamená. Chodila jsem na ní sedávat už jako malé dítě. Okolo poletují zvědavé a drzé mouchy, prozpěvující ptáci a občas je slyšet i bzučení včel. V parku však není jen ztrouchnivělá lavička a plno stromů. Je zde i rybníček, z půlky obrostlý rákosím a obsypán drobnými kameny, na nichž se často vyhřívají droboulinké žabky. V zimě se po celém rybníku prohánějí rodiče se svými ratolestmi na bruslích. Kromě zimy je jinak opuštěný.

Nedávno mne překvapilo, že jsem zde potkala neznámou babičku, pro kterou tohle místo také hodně znamená. Strom, jenž já znám jako stoletý dub, babička pamatuje ještě jako malý, čerstvě zasazený. Představila jsem si, že i já za pár let zde můžu potkat další generaci a lidi, pro které bude tento park také hodně znamenat.

Příroda je zde rozmanitá a v každém ročním období má své kouzlo, jež na mě působí dobrou náladou a bezstarostností. Proto se sem ráda vracím, ať už se cítím dobře, nebo mě něco trápí. Je to místo, na které nikdy nezapomenu a ráda jeho krásu ukážu i ostatním lidem.