Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Konečně je ráno! Na oblohu pomalu stoupá zlatý kotouč slunce, který hladí svými paprsky a ptáci zpěvem začínají vítat další nový den. Hladina rybníka se v ranním slunci třpytí. Ve vzduchu je ještě cítit ranní rosa, která ještě před chvílí zkrápěla včerejším sluníčkem vyhřátou zem. Všude je ticho, jako bych tu byla úplně sama, jen koruny stromů občas pocuchá lehoučký vánek. Na rybníku jsou vidět vlnky, které se občas větříkem rozeběhnou po hladině. Květy zpřístupňují včelám svůj nektar, rosa se pomalu vsakuje do žíznivé země a tráva vzorně začíná narovnávat svou "páteř". Začíná další nový den a tak sedím na mém oblíbeném místě, u rybníka v Kostomlatech pod Milešovkou a tu nádheru si vychutnávám.
Od nedalekého kostelíka jsou slyšet zvony, které právě bijí poledne. Všechno jakoby utichne. Umlkne cvrkot dětí, které si hrály na hřišti opodál. Spěchají k obědu. Jen já tam stále ležím, dívám se na azurové nebe, které nehyzdí jediný mráček. Kolem mě si brázdí cestu malý hlemýžď, který za sebou nechává ošklivou, uslintanou stopu. Chvíli ho sleduji. Odvrátím hlavu a raději pozoruji motýly, různě velké, nádherně zbarvené, jak si vesele poletují z kytičky na kytičku a nikdo mi nevymluví, že nehrají na honěnou.
S pohledem upřeným na nebe usínám. Nevím, jak dlouho spím, ale budí mě až kapky deště, dopadající na horkou rozpálenou zem. Soudím, že slunečná část dne je definitivně pryč. Božský pláč pomalu dopadá na stonky trávy, které před ním smekají svůj pomyslný klobouk. Výměnou za potřebnou vodu musí mnohé květiny obětovat svá poupata, která propadnou tíze vody. Kapek je víc a víc, odrážejí se od hladiny rybníka, vytvářejíc bublinky a malé kroužky.
Jak rychle letní deštík přichází, tak také odchází. Mraky pomalu mizí, zpoza nich vykukuje sluníčko. Začíná být zase teplo, ale už ne tíživé a dusivé, ale nové, vlažné a svěží. S koncem bouřky však přichází soumrak. Obloha se pomalu mění z modré v šedivou a všechny barvy ztmavnou, už nejsou tak jásavé. V dáli přede mnou vykukuje zpoza stromů měsíc. Bude úplněk. Společně s ním se pomaličku objevují hvězdy. Lehký vánek si pohrává s korunami stromů. Sluníčko už je velmi nízko. Zdá se, jakoby se těšilo, až zaleze za obzor a ztrácí se rychleji.
Snášející se soumrak uspává vše živé, abychom za pár hodin zase mohli vidět, jak se příroda probouzí. Ochlazuje se a tak ač nerada, odcházím. Z okna teploučké chaty sleduji, jak si vodní hladina pohrává s odrazem měsíčního svitu. Ukládám se ke spánku a těším se na další den.