Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je klidný letní podvečer a já jsem se rozhodla, že si zajdu provětrat hlavu na mé oblíbené místo. Procházím hustým lesem po mnou již známé, lehce vyšlapané cestičce, po lese plném malých i urostlých stromů, sahajících až k nebesům. Slunce si snaží najít cestu mezi stromy a tím mě krásně hřeje na tváři. Jemný větřík si neposedně hraje s mými vlasy, jak jen se mu zachce. Listy jakoby ve větru tančí a ptáčci na jejich větvích prozpěvují své písně. Na barevné květy dosedají malí broučci, aby okusili z jejich sladkých nektarů. Zastavím se a pořádně nadechnu. Do nosu mi zavane příjemná vůně jehličí a květin.

Vylezu na nedaleký polorozpadlý posed, ze kterého jde vidět na malý palouček, kde se obvykle pasou srny. Jejich zrzavohnědá těla září jako hvězdy na obloze v dlouhých zelených stéblech trávy. Jen co mě ale zahlédnou, odběhnou hlouběji do lesa. Slezu tedy ze své vyhlídky a pokračuji ve své cestě. Ta se tady jemně rozšiřuje, neboť stoupá na mírný kopeček, jenž se ale rychle zvedá.

Vylezu na malou skalku, která sahá až nad koruny velkých stromů. Sednu si na kraj a nohy nechám volně houpat přes okraj. Pod nimi je hluboká propast, já se ale nebojím, ne tady.

Miluji západy slunce a dnes je obzvlášť jeden krásný, úplně jako z pohádky. Chvílí pozoruji sluncem zbarvené nadýchané obláčky, jež se honí vysoko na obloze. Mezi nimi letí v dálce letadlo, zanechávaje za sebou dlouhou čáru, která se ale zanedlouho z oblohy vytratí stejně jako mraky. Nyní je obloha jako vymetená a já můžu vidět oranžové slunce, jak se pomalu chystá za kopec, aby zmizelo z mého dohledu. Netrvá to moc dlouho, slunce se mi schová úplně a obloha se zbarví do krvavě červené barvy. Moje mysl jako by se na moment někam vytratila a já vnímám jen toto místo. Na chvíli zavřu oči, lehnu si pohodlně na skálu a užívám si tento moment.

Když se moje duše vrátí zpět, ovane mě příjemný chlad. Jak dlouho tu asi ležím? Konečně otevřu oči a spatřím tu nádheru, na kterou jsem celou dobu čekala. Nade mnou je nekonečné nebe s miliardou zářících hvězd, které mi přijdou tak dosažitelné, ale přitom tak vzdálené... Celé nebe ozařuje velký bílý srpek. Bez toho, aby mě něco vyrušilo, pozoruji krásu dnešní noci. Opět zavřu oči a nechám svou duši cestovat daleko ke hvězdám...