Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nastane-li případ, kdy mi zbude chvíle jen pro mě, snažím se ji využít k odpočinku.

Společně s naším psíkem - jezevčíkem, který sice není moc velký, zato je ho všude dost - vyrážím z vysokého, do ruda zbarveného paneláku, v němž žijeme. Jdeme směrem k nedalekému obchodnímu centru, které nám bylo před několika lety šikovně postaveno do cesty. Když konečně pronikneme ven ze zatuchlého, civilizací "nakaženého" města, pocítím na sobě kouzlo lesa.

Vzduch nasycený vůněmi všudy přítomných rostlin se mi mnohem snadněji dýchá a zdejší přítmí je pro oči příjemnou změnou. V korunách stromů, které tvoří jakýsi štít odrážející většinu slunečních paprsků, přes který ale občas proniknou pruhy ostrého světla, jež mi připomínají, že je jasný, slunečný den, slyším ze všech stran melodie ptáků, kteří jako kdyby si povídali. Pokud na sobě ucítím únavu, mohu si sednout třeba i jen tak do trávy a odpočnout si. Občas někoho potkám, což mi připomene blízkou civilizaci. S respektem a beze slova se mineme.

Jakmile se cítím dostatečně dobitý energií, kterou toto místo vydává, nastává čas zamířit zase domů zpět ke starostem do hlučného, prašného velkoměsta.