Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již se setmělo. Jemné osvětlení místnosti zajišťuje pouze nenápadná stolní lampička umístěná na dřevěné lavici. Tajemnou atmosféru dodává také instrumentální hudba tichounce se linoucí ze starožitného, leč zachovalého gramofonu.

Já usedám na rozviklanou židli přímo naproti okenní tabuli, která svou opotřebovaností vrhá do místnosti studený, chvílemi až mrazivý vánek. Počasí připomíná tu pravou, pohádkovou, zimní nadílku. Jako andílci chránící dětské sny se z jasně tmavé oblohy, jež je poseta stříbrnými perličkami, snáší velké sněhové obláčky tančící v rytmu té pěvkyně meluzíny. Ani rodinka vysokých porostů se nenechá zahanbit. I přestože mohou působit trochu nemotorně, jejich pichlavé bodlinky nás přesvědčí o opaku. Vrchní část obrazu zakončuje scenérie městských věžiček a střech navzájem se proplétajících v panorama hradeb.

Pohlédneme-li směrem dolů, učaruje nás elegance měsíčního svitu odražená na hladině klidné, avšak okouzlující řeky. Útočiště a domov zde nachází spousta živočichů, kteří zpestřují nejen dva břehy lemující studenou lávu tekoucí mezi nimi. Opomenout nesmíme ani frekventovaný most, ovšem jen ve dne. V tuto noční hodinu tudy jednou za čas projede jako kulový blesk pouze automobil. Nutno podotknout, že venkovní hrobové ticho prolamují občasné hlasy, většinou veselé, vypuštěné z úst mladých lidí, kteří procházejí přímo pod okny a vydávají se napříč nočnímu životu města.

Celkový dojem může zprvu vyvolávat strach a temná zákoutí hrůzu na míle daleko. Ve skrytu toho všeho se ale nachází pocit, jenž způsobuje možná mrazení v zádech, ale rozhodně ne negativním směrem. Dostáváte se do jakési euforie romantického ražení, kde se náhle zastaví čas a vy tak máte dostatek prostoru k přemýšlení a vzpomínání.