Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mám ráda procházky zvířecí Zahradou Otázek a Odpovědí. Se zakoupenými lístky v ruce a s lehkou nervozitou přešlapuji po těle anakondy, která se utvořila před vstupem do brány zmenšeného světa zvířat. Hned za ní mi začíná proudit tělem namísto krve řeka představivosti, kterou ve mně vyvolávají obrazy zvířat a jejich zvuky.

Každé zvíře má jinou fantazii, kterou se snaží ukázat. Dlouhonozí plameňáci mění barvu hladiny jezírka na růžovooranžovou, jako by právě zapadalo slunce. Pohled na zebry ve mně vyvolává vzpomínku na vyprávění rodičů o černobílé televizi. Jaké štěstí, že nejsem pes. Možná bych procházku zoologickou zahradou zvládla po čtyřech rychleji, ale určitě bych si nemohla užít pestrost per pavího ocasu. Baví mě Eiffelovky ve výběhu žiraf, jak okusují listí v korunách stromů. A král? Ten ukazuje všem, že mu to tady patří. Hroši se převalují v bahenní koupeli a jemně čeří hladinu s čerstvě upečenými koblihami. Jen doufám, že ta tekutina kolem není jejich šálek odpoledního čaje. Fuj...
Štiplavá vůně hrošího bazénu mě odhání k dalšímu kousku planety. Z dálky jako by se ty švestky houpaly ve větru. Nejsem malá holka. Vím, že jsou to oblíbení lidoopičáci. I proto je kolem výběhů s pohyblivými větvemi tolik jiných opičáků. Až si říkám, po kom ti lidi jsou. Spát na stromech bych ale nechtěla. Mám ráda svou naducanou peřinu, která po ranní rozcvičce vypadá trochu jako sloní břicho.

Slon je pro mě král. Při každé návštěvě ZOO si přeji, aby zapadající slunce zapálilo aspoň malou hromádku vysušeného kozího krmení a aby sloní hasičská stříkačka mezi očima byla znovu v akci. A ty jeho tortilly u hlavy! Stačí naplnit mexickou směsí... Což mi připomíná, že mi ve světě zvířat pořádně vyhládlo. Po chvilce už spíše jako klokan s plnou žaludeční kapsou opouštím můj oblíbený druhý domov.