Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

S napětím jsme sledovali noční oblohu. Byla tma tmoucí. Kdybych si dala před obličej svou ruku, neviděla bych ji.
Pán Temna rozhodil svůj plášť. Skryl pastýřovy ovečky do svých kapes, proto je raději pastýř zahnal zpět do ohrady. Bál se, že by je hluk dole mohl vylekat. Není divu, kde by je hledal v chaosu, co přijde. Jeho věrný přítel psík se raději schoval pod nohy svého pána a se strachem očekával humbuk. Na temném kabátě se náhle zajiskřilo.
Ohnivý mužík měl svůj den. Mohl se vydovádět, jak je mu libo. Viděl dole spoustu čumilů, co s napětím očekávali jeho mistrovské dílo. Příprava mu zabrala několik dní. Nechtěl zklamat své diváky. Chtěl si vydobýt slávu a dobrou pověst. Záleželo mu na každém detailu. Jeho malý herci byli netrpěliví. Chtěli se pochlubit svými hereckými výkony. Nervozita jimi cloumala. Nejprve Ohnivák jen jemně nakreslil pár jiskřiček. Dole pozemšťané s očekáváním vzhlíželi vzhůru. Jejich aplaus povzbudil mistra. Vypouštěl různobarevné jiskry. Dovádivě pobíhaly po černém plášti. Cvičily různé sestavy. Připravovaly se pilně na tento večer, proto nebylo pro ně těžké udržet různé tvary, co jim mistr naznačoval taktovkou. Jednou připomínaly různé kruhy či rozdrobené polokoule, poté zas vypadaly jako vysoké palmy zdobící pobřeží pláže. Hned zas jako sršící kometa řítící se k zemi. Zmátly pozemšťany tak, že už se shýbali před nebezpečím k matičce zemi, kde hledali ochranu. Náhle již zase vypadaly poklidně jako tryskající fontána. Jiskry se radovaly. Tancovaly taneček přes celý parket. Jen se za nimi prášilo. Jednou byli tanečníci ve žlutých kostýmech, hned zas v červených, tu zas v růžové či modré. Až divákům přecházely oči. Foťáky nestačily zabírat dovádivé tanečníky. Jejich kreace byly příliš rychlé. Střídaly se a předbíhaly, kdo z nich bude lepší a sklidí větší potlesk. Nikdo z nich nechtěl slyšet posměch za nezdařilý výkon. Potlesk je jen povzbuzoval. Pískaly štěstím. Radostné úsměvy a obdiv v tvářích diváků byl pro ně odměnou. Mistr byl dojat k slzám, takový úspěch nečekal ani v tom nejkrásnějším snu. Vyhnal na jeviště všechny jiskry. Závěr musí nejvíce ohromit. Temnotu protrhlo tisíce zářivých světýlek. Prskaly a plály. Nadšeně mávaly divákům. Děkovaly za potlesk. Loučily se s nimi. Předkláněly se. Tlačily se jeden přes druhého, každý se chtěl rozloučit z první řady. Mistr se rozhodl dokončit chaos, zatáhl oponu.
Zas tu byla jen tma tmoucí. Ale rozhodně se nedalo říci nikde ani noha. Diváci se hnali jeden přes druhého s přírodního divadla ven do ulic velkoměsta. Mistr za nimi pohlížel s uspokojením. Dnes byl jeho velký den a splnil jeho očekávání. Psík na ně hleděl s radostí v očích. Konečně skončil ten příšerný hluk. Styděl se za to, že se schovával pánovi za kabát. Jeho pán mezi tím vyháněl ovečky z ohrady, aby posvítily nezbedným divákům na cestu.