Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je krásný večer, po dešti. Ještě před chvílí, jak můžeme usoudit podle krásně zkalených kaluží, zde na zem bubnovaly velké dešťové kapky. Silná přeháňka pročistila vzduch. Cítím střídavě poryvy studeného a teplého vzduchu. V dolíčku vedle cesty se válí chuchvalec mlhy. Déšť očistil všechny stromy v okolí od pylu, jenž se teď koupe v drobných potůčcích.

Mokré stromy ve mně vzbuzují pocit, že jsem kdesi v deštném pralese. Sluníčko, jež ohřívá nepřirozeně vlhký vzduch, tomuto pocitu ještě dodává na síle. Představuji si, jak bos běžím po hliněné půdě, v ruce třímám oštěp, kterým se snažím zasáhnout přede mnou prchající zvíře. Cítím, jak mnou cloumá vztek na zvíře, které nemůžu dohonit, ale hlad a touha po vítězství nad divokou zvěří mi neustále dodávají sílu. Zvíře klopýtne, znejistí a mně se naskytne dobrá pozice k zamíření. Házím! Oštěp našel svůj cíl v krku zvířete. Pociťuji nepopsatelnou radost z úlovku. Zvedám těžké zvíře a přehazuji si ho přes ramena. Těším se, až se s tímto úlovkem pochlubím soukmenovcům. Běžím k vesnici. K mému nemilému překvapení však za známým křovím nespatřuji rodnou vesnici, ale železniční přejezd. Tato tvrdá rána mě navrací zpět do reality a já si uvědomuji, že všechny předešlé pocity, zlost na zvíře a radost z úlovku, byly jen iluzí.

Déšť a především ovzduší po něm následující má úžasný vliv na pochmurnou náladu. Rozvíjí představivost, takže se dokážete hluboce zasnít. Bohužel po procitnutí z představ se vám špatná nálada většinou vrací. Přesto mám deštivé počasí rád. Dodává vláhu nejen vyprahlým rostlinám, ale i vyprahlé duši.