Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás zná ten podzimní čas, kdy samotná vycházka v přírodě nám připadá jak procházka v nějakém obrazu slavného malíře. I když je podzim pokaždé stejně barevný a zajímavý, nikdy nebude dvakrát stejný. Příroda umí zbarvit stromy, listí i keře do nejrůznějších barev a odstínů, ale neumí to zopakovat.

Procházím se venku. Okolní lampy v šeru jenom zvýrazňují širokou škálu barev listí na stromech a na cestě. Zpola opadané stromy naznačují, že se blíží zima. Najednou, jako neviditelná, ale silná rázová vlna, mě ovine proud studeného vzduchu. Je to změna, jako když přijdete v létě do chladného domu. Když vidím uschlé listí, s nímž si zlehka pohrává podzimní větřík, jako bych viděl malé děti, které hrají na honěnou. Když vítr zafouká trošku více, začne padat listí ze stromů. Jako by už dále neměly dostatek sil udržet se. Jako by chtěly uvolnit místo pro nové, a tím skončit svůj život. Listí chvíli pluje vzduchem, ovšem po chvíli nekompromisně dopadá na zem. V noci, když už jen málokdo chodí ven, jsou slyšet jednotlivé dopady, jako by se ve větru rozechvěly zvonečky a tím zkomponovaly nádhernou symfonii. Najednou mi jeden z těchto listů dopadá na rameno. Jeho výjimečný tvar a barva mi nedovolí jinak, než abych ho vzal do ruky a prohlédl si ho zblízka. Jeho žilnatý a vrásčitý povrch je jako pokožka starce, jenž už toho za svůj život vykonal mnoho. Po dalších několika metrech mojí procházky najednou ucítím v nose jemné šimrání, jako kdyby mě příroda sama pobízela: "Jen se zhluboka nadechni..." Nedá mi to, a já se z plných plic nadechuji. Najednou jsem plný mnoha smíšených vůní. Právě těch vůní, které můžete cítit a dýchat jenom na podzim. Vůně čerstvě spadlého listí je jemná, ale zároveň velmi dobře zřetelná. Na podzim také opadává i to poslední jablko, poslední hruška ze stromů. Jako by se i to poslední ovoce už nabažilo slunečních paprsků a chtělo, ať se už někdo pokochá pohledem na něj, a okusí jeho výbornou sladkou chuť.

Když se procházím na podzim večer, jako by ani neexistoval čas. Ta hra stínů, světel a barev mě vždy uchvátí. A i když podzim skončí a nastane všude běloba, nemusíme přestat doufat, že příští rok nám příroda namaluje ještě hezčí obraz.