Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl zrovna pátek, pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsem přišel ze školy domů. Ten den jsem měl výbornou náladu. Venku panovalo nádherné počasí. Pozdravil jsem se s rodiči a hned se vydal na procházku se svým psem.
Řekl jsem si, že půjdu obvyklou cestou, kterou již dobře znám. Ale vtom jsem zahlédl takovou malinkou cestičku, jež vypadala jako právě vyšlapaná. Inu, proč se po té cestě nevydat!

Jak jsem tak šel, cesta byla čím dál víc strmá a hrbolatá a les stále hustější. Prodral jsem se houštinou a přede mnou se objevila sluncem ozářená mýtina. V úžasu jsem se zastavil a rozhlédl se. Náhle vznešeně vstoupil na mýtinu velký jelen. Podíval jsem se na druhou stranu, kde se páslo stádo laní. Sedl jsem si na pařez a tiše je sledoval. Po několika minutách začalo stádo odcházet, a proto jsem se za nimi vydal do tmavého lesa. Na chvilku mi zmizeli z dohledu, avšak po několika málo krocích jsem je opět dostihl. Byli na kraji skály a začali scházet po příkrém svahu dolů. Já jsem se však bál, že spadnu, a tak jsem to obešel, abych se dostal na místo, kam sešli. Našel jsem tam však už jen spoustu stop.

Začínalo se pomalu smrákat, vydal jsem se proto domů. Když jsem vylezl z toho malého údolí, byla již opravdu velká tma. Naštěstí se tu noc nacházel měsíc skoro v úplňku. Díky tomu jsem alespoň trochu viděl na cestu. Než jsem se opět dostal na původní cestu, zastavil jsem se a rozloučil se s tímto krásným místem.

Po příchodu domů jsem o všem povyprávěl rodičům, ale moc mi nevěřili. Mysleli, že si vymýšlím.
Již mnohokrát jsem se na toto krásné místo vydal, ale už nikdy jsem tam žádného jelena ani laň neviděl.