Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už je to tady! Skončil čas té věčné pohody, je čas vrátit se ke každodenním povinnostem.
Každý ví, že s příchodem nového školního roku začne někdo zlehounka klepat na dveře. Je to podzim. Voňavý a lehký vzduch se jako had plíží nad krajinou.
Když otevřu dveře, spatřím spousty stromů připomínajících zástup lidí v barevných pláštích. Je to jako při nákupu, vidím jen spousty a spousty barev. Jenže tuhle krásu nedokážou vytvořit lidé, to umí jen příroda.
Zasteskne se mi. Sedím a učím se. Vtom mi hlavou prolétne skvělý nápad. Podívám se ven z okna a spatřím barevné listí, vznášející se hrdě, ale v naprosté harmonii pomalu k zemi. Nedá mně to, a tak se rozhodnu jít na tu krásu podívat přímo do jejího středu, do lesa. Oblékám se a vydávám po cestě směrem k lesu. Spatřím několik lidí, kteří odmetají listí, ale vítr se jenom tak nevzdává, stále fouká listí zpět. Prípadám si, jako bych se procházela po měkkém koberci.
Konečně stojím před tím tajemným místem. Vítr pomalu začína slábnout, až se úplně uklidní. Opatrně našlapuji, abych tu dokonalou přírodní kulisu nenarušila.
Přede mnou se objeví uzounká cestička, lemovaná voňavým jehličím. Je to pěšinka lesní zvěře, vydávám se po ní. Větve se znovu začínají dávat do svého známého tance a objímání, začíná totiž opět foukat vítr. Připadám si jako v pohádce plné pokladů. Jako zlaté peřinky se začínají pomalu snášet k zemi nazlátlé listy dubů. Když tu nad sebou uslyším tichounké hopkání. Je to malá veverka, shromažďující své zásoby na zimu. Znáte tu bílou paní, která svou peřinou vždy přikryje celou dalekou krajinu. Skoky veverky mi připomínají bubnování dešťových kapek na mé okno.
Je čas vrátit se domů, vydávám se tedy nazpět. Pomalu se začíná smrákat, podívám se na hodinky. Ale je přece teprve půl čtvrté, divím se, když najednou ucítím, jak mi něco dopadá na vlasy. Začíná poprchat. Ocitám se na konci své cesty. Procházím malebnou uličkou, která je ponořena do šera mraků plných vody. Nikde není nikoho vidět, jakoby se všichni báli deště.
Pripadám si jako královna procházející se svým královstvím, když vtom mě z mého snění vytrhne štěkot sousedčina psa. Najednou mi však začne docházet kolik povinností mě ještě čeká. Je to tady, zase se vrací ten nudný život školáka plný povinností.
Ale není nic nad to, když se člověk dokáže pozastavit nad skutečným životem a na chvíli vklouznout do světa skutečných snů, a pak i s radostí přijmout návrat do světa reality a povinností.