Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Odkláním unavené oči od prázdných slov učebnic, nečitelných poznámek ze sešitů. Za okny naskýtá se mi překrásná scenérie - příroda se tento rok dočkala svého prvního sněhu.

Hledím na tajemnou náves malé vesničky, nikde není ani nohy. Zima a mráz přinutily lidi zůstat v teplíčku domova. Zapomínám na realitu, čas se zastavil. Naplňuje mne pocit štěstí, neboť svízele všedních dnů vánkem mizí a ztrácí se v nepřeberném množství sněhu. Vzhlédnu k nebesům, zavřu oči a sním...

Po chvilce otevřu oči, vrstva sněhu mezitím povyrostla. Z komínů malých chaloupek se líně vinul kouř unášený větrem. Brzy se celá vesnička zahalila do šedivého závoje. Náhle se za sousedním oknem pohne tlumený stín. To jen soused zapálil svíci.

Další a další vločka klepe venku na chladnou zem, uvelebuje se na jehlicích stromů v dalekých lesích. Z okna natahuji ruku, chci si na první sníh sáhnout. Už mi roztává pomalu na mé dlani. Koutky úst chtějí blažeností výskat.

Obloha ztmavla. Země byla uvržena k zimnímu večeru. Za okny skotačí vítr a ohýbá větvičky holých stromů. Vítr burácí, hraje si s vločkami. Já upadám do vyhřáté peřinky, posledním pohledem zkontroluji přírodu za oknem. Bílý snížek odlétá do dalekých končin, kam mé oko již nedohlédne. Uléhám ke spánku.