Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V mém pokoji mám dvě okna směřující na jih. Když sedím za svým psacím stolem, naskýtá se mi pohled především na červenou střechu domu sousedů a teď v zimě posmutnělou šedivou oblohu.

Vstanu a přijdu blíž. Hned se přede mnou obraz změní. Spatřím naši zahradu a myslím na to, jak se na jaře krásně zazelená. Živě vidím vrbu vlevo ode mě a její větvě, na kterých už začínají pučet první lístky, dále stromky za bazénem, obalujíc se malými kvítky. Napravo v dřevěné pergole vystrkují hlavičky různé druhy květin, o které se mamka vždy s láskou stará. Za ní vidím malé jehličnany nikdy neměnící svou podobu, snad jsou jen trochu zelenější než v zimě a záhon kolem nich je pokryt tenkou vrstvou kůry. Celý pohled dokresluje dřevěný plot obehnaný kolem celé zahrady a žlutě natřený dům tyčící se naproti mně.

V létě se ráz krajiny moc nemění. Slunce vysoko na obloze ohřívá křišťálovou vodu bazénu, v níž se odráží již celé zelené stromky a vedle stojící majestátní vrba, také už celé pokrytá mladými listy. Na druhé straně vrhá mírný stín pergola pokrytá barevným kobercem květin. I dům naproti je obklopen zelení.

S příchodem podzimu se celý pohled změní. Tráva je sice ještě zelená, ale už nekypí životem jako dřív. I ty jehličnany v pravém rohu se zdají povadlejší. Listnaté stromy už ztratily většinu lístků a ty, co zbyly, se sotva dají nazvat zelené a plné života. Na vrbě, jež vždy zaujme pozornost bujnou korunou, se ve větru pohupuje jen pár zažloutlých lístků. Sousední dům se sice nezměnil, ale už jenom pohled na tu blátivou krajinu a zašedlé podzimní nebe mu dává jiný, smutnější ráz.

Z nebe se sypou bílé vločky. Je zima. Můj výhled tak dostává jiný rozměr. Na zasněžené zahradě už skoro nepoznám, kde se nachází bazén. Voda v něm zamrzla a celý jej pokryl čistý sníh. Z bílé pokrývky vystupuje holá vrba a polohu bazénu rozeznávám díky stromům, které jej obklopují a pergole, jež už ztratila svou rozmanitost a nyní je také poryta čepičkou sněhu. Ten zakryl i část střechy protějšího domu a celou zahradu, co ho obklopuje.

Celá krajina je podle mě pochmurná, i když někdo by mohl odporovat, že bílý sníh je přece krásný. Ovšem já si vždy vzpomenu na léto, na tu veselou přírodu a především na to, jak je příjemné být na druhé straně okna a koukat se jím do svého pokoje se sluncem v zádech a bazénem za sebou.