Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsem panelákové dítě, takže když se ráno podívám z okna, doufám, že uvidím probouzející se přírodu z nočního spánku. Místo toho vidím smutný šedý betonový prales. Když se člověk pořádně rozhlédne, vidí jen smutné barvy, ani stromy tak vesele nevypadají. Jen sem tam nějaký kos či vrabec tu náladu rozežene svým zpěvem.

Ale jednou za čas člověk musí pryč nebo by se zbláznil, tak si vyjedu někam do přírody. Ráda se v přírodě procházím, vždycky z ní načerpám novou sílu.

Přes léto jsem v přírodě pořád. Stále ji pozoruju. Po ránu, když spadne rosa, tak si vyzuju botky, abych cítila jemné šimrání od trávy. Mezitím co já si vychutnávám ranní osvěžení, maličcí pavoučci si opravují své pavučiny od těžkých kapek. Kapky vody na jemných nitkách vypadají jak perly. V kápkách rosy se odráží nejrůznější barvy, hned je mi trochu veseleji z těžkých všedních dnů. K večeru si jen tak si lehnu do trávy a pozoruju malinkatý mravenečky jak nosí dřívka, která jsou desetkrát větší než oni samotní. V létě si příroda s námi hraje, dává nám spoustu hraček ke hraní. Nezapomene na nikoho z nás. Jednomu dá možnost koupání, druhému k houbaření, třetímu možnost poznat něco nového...tak bych mohla pokračovat do nekonečna.

Na podzim nám příroda dává úžasný pohled na velkou paletu barev. Hraje si s barvami jako malíř, jako mistr ve svém oboru. Když se procházím po parku a jdu ke svému oblíbenému stromu, který se celý zabarví do rudě červena, říkám si, proč ti lidi té přírodě tak ubližují. Avšak lidi si jednou uvědomí svoji chybu, ale bojím se že to bude pozdě. Mnozí dospělí už ani nemyslí na své děti, které tak rádi pouštějí draky. Nebo třeba opékají brambory v ohni nebo jen tak si skočí do špinavé louže a užívají si trochu té dětské radosti. Podzim je jedno z nejkrásnějších období přírody.

V zimě člověka políbí studená krása. Zima dokáže vykouzlit umělecké obrazce na oknech, až se z toho člověku zatají dech. Zvířátka si tiše podřimují ve svých norách a zapomínají na to, že na ně někde číhá nebezpečí. I děti si skvěle užívají zimních radovánek.

Na jaře začne všechno kvést a rodit. Všechno je nové a krásné. Ptáčci cvrlikají a švitoří. Voda si jemně šumí v údolích a tiché vrby se nad ní sklánějí a poslouchají žaly smutných lidí.
Jaro je symbolem nového začátku, nové naděje, proč té přírodě nepomůžeme? Protože jsme na to líní, nechceme nic měnit, jen aby se nezměnil náš luxus, ale příroda se také vzdává svých bohatství. Dává nám jídlo, kolik denně umře zvířat, kolik zvířat pytláci už zabili? Dává nám zlato a další drahé kamení. A my ji to vracíme kouřem a chemikáliemi, které do ní vypouštíme.

Když si já na svých procházkách uvědomuji, co příroda pro nás znamená, tak je mi až líto, že lidé, kteří by pro tu přírodu mohli něco udělat, z ní jen těží peníze a ničí ji. Je mi až z toho zle, jak se mnozí lidé k přírodě chovají, jak ji ničí a devastují svými rozmary. Copak jim ublížila? Ale co už, já lidi nezměním, ale mnohé chyby se napravit pokusím.
Lidé mají právo na krajinu, ale krajina má právo na svobodu.