Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je 1. dubna. I když je duben typický aprílovým počasím, dnes je přímo nádherně. Sluníčko se už probudilo ze zimního spánku a svými paprsky prokouklo do všedního dne. Není žádná fujavice, jak bylo doteď obvyklé, ale pofukuje slabý vánek, který mi čechrá vlasy. Na nebi, jež je dnes blankytně modré jako studánka, se místo mraků a mráčků prohání pár vlaštovek, které se již navrátily z teplých krajů. Já se proto se psem vydávám na procházku jarní přírodou.

Vyrážím směrem do "Staré hory". Již ve vesnici si můžu povšimnou, že jaro už nastoupilo na svůj trůn, kde vystřídalo letos ne moc krutou zimu. V zahrádkách u domů vykvétají krokusy a tulipány, které jsou malované všemi barvami od sněhově bílé až po nejtmavější barvu lila, a až na silnici cítím vůni narcisů, jež vyzařují svou svítivě žlutou barvou. Najednou z asfaltové silnice přecházím na polní cestu.

Kolem cesty se rozprostírá trávník, jenž byl ještě před měsícem přikryt popraškem sněhu a ranní jinovatkou. Dnes má již krásně zelenou barvu, která zakrývá i místa, kde ještě vyčnívala tmavá místa hlíny. Mezi těmito stvoly travičky rozkvétají malé hlavičky sedmikrásek a podběly. Naskytne se mi i pohled na velké fialové skvrny. Když se přiblížím blíže, zjistím, že to jsou malé fialky, které mají až omamující vůni.

Jdu dál. Z jedné strany mě obklopují rozoraná a posetá pole, na nichž v dálce zahlédnu traktor přímo při práci. Zatímco pole jsou tmavá, z druhé strany se mi naskytne pohled na vinohrady, na kterých raší zelené výhonky.

Mezi řádky vinohradu zahlédnu zaječí rodinku, která si užívá jarního dne. Svýma dlouhýma ušima střihají z jedné strany na druhou. V dáli mezi poli vidím skupinku srnek a malých koloušků, jak spokojeně utíkají a přeskakují přes velké hroudy zorané půdy.

Dostala jsem se až do "kamenice". Velké bílé kameny, sem tam porostlé mechem či jiným popínavým plevelem, jsem mohla pozorovat již z dálky. Při vstupu do kamenice mě zaujmou keře šípkové růže. Na jednotlivých větvičkách už začínají rašit zelené lístečky, ovšem větvičky jsou ještě posety zapomenutými šípky rudě červené až hnědé barvy. Vypadá to, jako by byly keře ozdobeny korály. Pod tímto keřem jsem si všimla něčeho žluté barvy. Když jsem se sehnula blíž a odstranila různé popadané lístky, našla jsem rozkvetlý hlaváček jarní. Svou jiskřivě žlutou hlavičku již vystrkuje na svět a v jarním slunci se třpytí jako zlato. O kousek dál jsem zpozorovala rozkvétající rostlinku koniklec, jejíž fialkový květ se pomalu rozvíral.

Uvědomím si, že jsem se nad pozorováním těchto krásných květin zdržela a úplně zapomněla na čas. Sluníčko již pomalu, ale jistě zachází a jeho barva se ze zlatavé změnila na oranžovou a kolem se objevily krásné červánky. I když nerada, musím se pomalu začít vracet domů. Ještě než se ale navrátím, můj zrak spočine na hladině rybníka, za nímž v dálce vidím sousední vesnici. S hladinou, která byla v zimě zamrzlá a působila jako zrcadlo, si teď pohrává jemný větřík, jenž na ní tvoří malé vlnky, a slunce, jež ji zbarvuje svým svitem, z ní udělalo místo poseté diamanty, na kterém proplouvají sněhově bíle labutě. Je to až pohádkový pohled. Z vrby, která stojí na břehu, vzlétla rychle volavka, jako by se bála vodníka, jenž se již určitě chystá, jak bude za svitu měsíce šít na tomto vzrostlém stromě boty. Myšky a broučci zalézají do svých děr a vážka, jejíž křídla se třpytí stříbrem, se určitě taky chystá na noc.

I když sem v přírodě strávila celé odpoledne a určitě bych tam zůstala ještě déle, toho času nelituji. Jarní příroda je prostě něco úžasného a ještě večer, než usnu, se mi vybaví ten naprostý klid, ve kterém jsem mohla slyšet i trávu růst, ten krásný pohled na rybník a všechno to kolem, co bych přála vidět každému z vás.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/umelecke-opisy/prechadzka-jarnou-prirodou.html