Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019 znělo Zimní krajina a jednalo se o líčení zimní krajiny (funkce výchozího textu inspirativní)

V každoročním předvánočním čase se naše rodina vydává na procházku zimní krajinou. Obvykle vycházíme v pozdním odpoledni, když začíná být šero a pomalu nastává noc, kdy už všechna zvířata šla spát a vidět jsou jen světýlka od domů.

Nejprve jdeme polní cestou, kde nejsou slyšet obvyklé zvuky jako hukot projíždějících automobilů, kokrhání kohoutů nebo řezání dřeva od sousedů, ale ticho, které je příjemně rušeno jen praskáním sněhu pod podrážkami bot. Okolo nás se rozléhá obrovská plocha zasněžená třpytivým sněhem, který odráží stříbrné odlesky. A pohled na tento okouzlující jev je překrásný. Ten pocit, když jste v té nádherné planině sami, je tak příjemný, cítíte, jak se vločky sněhu dotýkají vašeho obličeje, ale také jak vás do obličeje bije ledový vítr. Větve stromů jsou obaleny zmrzlými krystalky jinovatky, jako kdyby byly ze skla. Kolem cesty jsou drobné závěje navátého sněhu, vypadá to, jako kdyby už projížděl Santa Claus se soby a odhrnoval svými sáněmi sněhovou vrstvu.

Jak se pomalu blížíme do vsi, přibývá světla. Osvětlení z veřejných lamp a barevně ozdobených venkovních stromečků dopadá na zasněžené domky a ozařuje okapy lemované ostrými rampouchy, jsou to ledové jehlice paní zimy. V některých oknech jsou vidět blikající vánoční stromečky, elektrické svícínky nebo jiná výzdoba, která dodá slavnostní pocit Vánoc a toho klidu.

Cestou k domovu se vracíme přes malé náměstíčko s kapličkou a ještě se kocháme zimní pohádkovou krajinou a osvícenými domky. Když už jsme doma, těšíme se na další den, kdy si zase vyjdeme na krásnou procházku.