Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019 znělo Zimní krajina a jednalo se o líčení zimní krajiny (funkce výchozího textu inspirativní)

Jednoho brzkého zimního rána jsem se rozhodla, že si vyrazím ven na procházku. Oblékla jsem se do teplého oblečení, aby mi nebyla zima, namazala se krémem proti mrazu a obula si chundelaté sněhule.

Hned jak se přede mnou otevřely dveře, zavanul na mne nepříjemný štiplavý studený vítr a přivítalo mě krásné zpívání vrabců, sýkorek i kosů poletujících nade mnou. Zavřela jsem dveře, sestoupila ze tří schodů a zabořila se do čerstvě napadaného třpytícího se sněhu, jenž se při chůzi lepil na boty a tiše křupal.

Při pohledu na zasněžené střešní římsy vysokých domů mne okouzlily blyštící se rampouchy visící dolů, které vypadaly jako drahé broušené diamanty. Opodál pobíhaly malinké roztomilé veverky mezi šesti vzrostlými zasněženými jedličkami a hledaly něco k snědku. Tu se na mne počaly snášet křehké drobounké sněhové vločky, jež při dotyku mé kůže hned roztávaly. Měly kouzelné tvary, byly pravidelné, ale každá byla svým způsobem odlišná a něčím zajímavá.

Pro ptáky, kteří neodletěli do teplých krajin, hodní a vlídní lidé vlastnoručně vyrobili krmítka a lojové koule, jež zavěsili na nízké zasněžené větve okolních stromů.

Další zastávkou mé procházky byl les, jenž v tomto ročním období má vždy úplně nejkrásnější a nejkouzelnější podobu. Zvířátka zde vesele pobíhají po zasněžených mýtinách i mezi stromy, chodí jíst do krmelců a pít z lesknoucích se jezírek.

Pomalu se začalo stmívat, pouliční lampy se již rozsvěcovaly a vzduch začal chladnout. Byl nejvyšší čas vrátit se domů...