Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je první máj, lásky čas. Sluníčko se dnes evidentně krásně vyspalo, protože do mě bodá svými paprsky a zahřívá mne nejen na těle, ale i na dušičce. Komu by také teplý slunečný den nezlepšil náladu?

Sedám si na lavičku. Tvrdé dřevěné latě mě nemohou rozhodit. Naskýtá se mi totiž pohled na rozkvetlou třešeň. Košatá růžová koruna mi připomíná polštář, z něhož padají růžová pírka jako při polštářové bitvě. Jak ráda bych si lehla do měkkých peříček a zachumlala se do peřinky. Avšak ne sama, vždyť je první máj.

Při těchto myšlenkách mne zrovna míjí mladý zamilovaný pár. Tisknou si ruce, jako by se nikdy nechtěli odpoutat. Nejsou to však vězeňská pouta, toto pouto - ač pevné - je dobrovolné a něžné. Zastavují se pod rozkvetlými růžovými květy. Podívají se na sebe, jako by se chtěli sníst, a to také pak udělají. Po dlouhém políbení se dívka trochu zardí, avšak její tvář značí spokojenost. S blaženým úsměvem na tváři pokračují dál.

Také bych chtěla zažít políbení pod rozevlátými třešňovými květy. Právě dnes. Na prvního máje. Nechci přeci uschnout. Konečně se dočkám, už totiž vidím svého milého. Nemešká, vezme mě za ruku pod růžovou peřinu a plní mé přání.