Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Od malička miluji letní procházky lesem. Neznám lepší místo, kde bych dokázal uniknout strastem každodenního života a vyčistit si hlavu. Sluneční paprsky prosvítají skrze mohutné větve vysokých stromů a vyvolávají ve mně až euforické pocity. Nic mým uším nezní líbezněji než tichý šepot šustících listů, celým lesem se rozléhající ťukání pracovitých datlů s červenou čepičkou, vábivý zpěv všelijakých ptáčků a křupání malých opadaných větviček pod mýma nohama.

Cítím smůlu plačících kmenů a aromatické jehlice urostlých smrků. Mému čichu neunikne ani krásná vůně zrajících hříbků, pestře zmodralého a sladkého borůvčí, růžových malin nebo kyselých ostružin. Hladové veverky se elegantně přesouvají ze stromu na strom a vyměňují si se mnou zvědavé pohledy, jako by se mi jejich černočerné oči snažily sdělit životní příběh. Občas mám pocit, že jim vidím až do duše, stejně jako ony mně.

Není nad to zchladit si bosá chodidla v křišťálově průzračné vodě lesních potůčků po náročném prodírání se hustým kapradím a trnitými keři. Cítím tvar každičkého kluzkého kamínku a do kotníků mi naráží malé rybky, které putují po proudu se svými kamarády. Při zasloužené koupeli mi sborově kuňkají rosničky a na parádu poletují skokani z kamene na kámen, jako by se snad chtěli předvádět.

Sedím na sluncem vyhřátém balvanu a sluním se jako lenivý had. V dáli slyším cupitání malých zmatených srnčat, hledajících maminku. U lesní školky vidím hopsat ušaté zajíce. Vypadají tak vesele a spokojeně. Mám chuť si jednoho podržet v náruči a hladit měkoučkou srstí porostlý hřbet, sledovat jeho roztomilý nosík a povídat si s ním jako s nejlepším kamarádem.

Rád se nechávám pohltit mocnou energií, kterou les vyzařuje a obohacuje jí veškerou faunu a flóru. Poskytuje mi pocit bezpečí, uvolněnosti a vždy mi připomíná, jak svět dokáže býti krásný.