Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pod hladinou oceánu jsem už celá staletí. Oceán je pořád stejně náladový. Občas klidný, občas bouřlivý. Jsem hluboko, hlouběji než může dosáhnout lidský zrak. Kolem mě jsou rozesetá malá zrnka písku odrážející se od svitu měsíce. V noci právě vypadají jako diamanty či smaragdy a rubíny. Neskonalá nádhera! Malé rybky pohrávající si v písku občas odhrnou vrstvu těchto drahokamů a odkryjí tak ty nejkrásnější poklady oceánu, totiž mušle. Mušle zbarvené do nejnádhernějších barev. Mušle vroubkované či dokonale hladké. Tak rád je pozoruji!

Je tady klid. Žádný zvuk okolního pozemského světa nedosáhne až ke mně. Již nejsem v lidské moci, jsem svobodný, sic neudělám nic bez lidské ruky. Do mých plachet se už neopírá silný mořský vichr. Jsem ztracen v nekonečném oceánu, v němž neexistuje čas. Jako troska jsem zde zabořený, mezi závojem řas a korálů. Jejich barvy mě oslepují, jejich dotyky mě utěšují.

Hejna ryb jsou to jediné opravdu živé kolem mě. Ty nejmenší rybky mnou proplouvají, hrají si a dovádějí. Občas zde proplují i velkovévodové celého oceánu. Celá má písečná planina se zahalí do tmy, do stínu velké obludy. Vše živé se zklidní a pozoruje proplouvající nádheru. Ryby se ukrývají do mých útrob, vyčkávají se strachem a obávají se smrti. Poté co stín zmizí, vše se dá opět do pohybu. Hejna odplují a připlují zase jiná. Pořád to stejné, den co den.

Při bouři se cítím nádherně. Ach, jak já miluji ty světelné koncerty! Celý oceán se chvěje, zuřivě pleská vodu na všechny strany. Pohlcuje a dusí vše, co mu přijde do cesty. Jako by oceán bojoval se samotným nebem. I já jsem se zde, pod hladinou, ocitl při jedné z těch magických bouří.

Oceán je mým domovem již celá staletí. Je to nevyzpytatelný živel, který je mým jediným přítelem. Jeho vody omývají můj šeredný trup. On tiše plyne a naslouchá mým ztrouchnivělým údům. Jsem rád pod hladinou. Jsem rád vrakem.