Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stromy mlčí. To, čeho budou svědky, zanechá stopy i v nich.
Vítr zadržuje dech.
Louka, z jedné strany zamlklý les, z druhé nic. Až tam v dáli, daleko, by smutné oko zahlédlo ohně města, o kterém zpívala Libuše.
Vlnky v potoce se utišily.
Vítr opatrně vypouští zadržený dech.
Stébla si bojácně lehají. Zvěř není nikde vidět; utekla, když ucítila pach strachu.
Souběžně s hranicí lesa se černají vyrovnané linie štítů a mečů. Ani jedna ústa se nepohnou, ani jeden sval se neuvolní. Podobné je to na druhé straně louky, přesně tři sta koňských délek daleko.
Nemrtvé ticho přerušil orlí výkřik. Snad to byla ta poslední jiskra - černá se pohnula kupředu. Měsíc, jako strážné oko, nehnutě hledí na střed světa. Dvě temné bestie se pobraly k životu, zasvítily očima a začaly se k sobě přibližovat.
Vzduch je černý a lepí se na oči, tíží na prsou i na krku. Tlačí na ruce, držící chladnou ocel, která nezahřeje ani to nejstudenější srdce. Strach hučí do uší. Noc vyčkává a v obavě přivírá oči.
Vzdálenost mezi zkrocenými bestiemi se zmenšuje pro oko Luny, ale zvětšuje pro osleplý zrak. Zdá se nemožné, že nohy jdou tak dlouho a nepřekračují jiné - ty, které se už nikdy nepostaví.
Krev v těle hučí čím dá hlasitěji, strašidelná černá šelma se sápe po krku a dusí čím dál víc. Žhavá láva omývá všechnu kůži, měsíční světlo bodá do očí ostřeji.
Louka se zmenšuje, není na ní dost místa!
Paní noci dnes nakrmí všechny své hladové...
Orli krouží po nebi jako hlásní Andělé, ale připomínají pekelné démony s křídly, lačně si olizující nedočkavé zuby. Luna je mírní, slibuje bezpečí.
Stále je ticho. Tisíce nohou nic neznamenají, jsou jen bezvýznamnou masou. Jsou to jen další. Ale srdce jich všech stahují železné spáry, hrůza zabodává svá ostrá kopí do všech paáteří.
Bestie se přiblížily.
Vítr nešťastně vydechl...
...a Luna bolestně zrudla.