Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Konečně jsem tady," řekne si a s neproniknutelným výrazem přistoupí až k samému okraji obrovského skaliska. Okamžitě se jí otřela o nos ta známá slaná vůně. Kolem se nepohne ani větvička, jen na obloze se prohání hejno racků. Všude je posvátný mír a klid. Posadí se vedle drobného výstupku a zadívá se do dáli.
Naskytne se jí ten nejkrásnější pohled na moře. Slunce, ta velká žlutá koule, se neobratně blíží k obzoru. Majestátně shlíží na svůj odraz na klidné vodní hladině. Za okamžik si rozčeše své zlaté vlasy, naposledy se rozhlédne a pak už se spěchá zachumlat do svých sněhobílých peřin. Ze skály se uvolní pár drobných kamínků, které neposedně skáčou po výstupcích. Na vodní hladině se objeví stále se zvětšující kola, která však brzy zmizí. Za jejími zády se vyhoupne ze svého úkrytu pán noci, Měsíc. Chvilku po něm se na obloze začnou rozsvěcovat třpytivé hvězdy jedna po druhé. Po chvilce se všechny zrcadlí ve vodní hladině, která teď vypadá jako obloha sama.
Náhle si s jejími vlasy začne pohrávat mírný větřík. Šeptá jí do uší milá slůvka a konejší ji. Brzy se však změní na silný a drsný, který nemá slitování. Z drobných vlnek, jež vesele běhaly po hladině se stávají energické a mohutné vlny. Narážejí svými čely do skalisek, lomí se a tříští se o ostré kameny a pak s ohlušujícím řevem se vracejí zpět. Moře začíná být neklidné, schyluje se k bouři.
Dívka se zachvěje. Zabalí se do svého hebkého šálu a dál si vychutnává všechny emoce. Na špičku nosu jí spadne první kapka. Je drobná a přitom tak chladná jako sněhová vločka. Poté se začnou k zemi snášet další a další, až jsou z nich dlouhé provazce. Do těla se jí zabodává chlad jako tisíce nožíků. Jak uniknout? Postaví se a vztáhne ruce k nebi, po kterém přejíždějí nedočkavé blesky. Záři malých hvězd skryjí temná oblaka, která pokryla téměř celou oblohu. Jediným světlem jsou zářivé blesky. Vtom se jí do zad opře silný vítr... Její výkřik pohltí ohlušující zvuk hromu.
Otevře oči a nad sebou spatří zpěněnou hladinu. Teď už necítí bolest ledových kapek, jen chlad. Vše kolem se zdá tak jiné a krásné, že zatouží podívat se dál, hlouběji do nitra oceánu. Kolem plavou tisíce drobných rybek, třpytivých i bezbarvých. Všechny si mezi sebou šeptají tichá slova, ty ale odnášejí náhodné proudy temných vod. Objevují se také větší a děsivější živočichové, kteří si svého okolí moc nevšímají a soustředí se na lov potravy. Na obrovských útesech rostou pestrobarevné korály a řasy, které společně tančí do rytmu tesklivé hudby, nesoucí se po zrníčkách písku i po každé rybí šupině. Na samotném dně se nachází mušle plné barevných perel, mezi kameny si vykračují krabi. Ze strmého útesu vykouknou hlavy stovek ryb, které zvědavě pozorují narušitele jejich klidu. Po chvíli se však vrátí do svých úkrytů a podmořský svět utichne.
I obloha je už klidná, vystrašené hvězdy se pomalu vracejí na svá místa na obloze kolem svého starostlivého kulatého pastýře. Tmu na pobřeží rozetne světlo vysokého a důstojného majáku, naděje ztracených lodí.