Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je tu jako v pohádce. Celý kraj široko daleko: hluboký hvozd a jeho sytě zelené palouky, jeho zákeřné močály, porostlé krásným kobercem bujné trávy i ohromné jezero rozkládající se za pralesem, oživené skřekem tisíců vodního ptactva, hemžící se rybami, sídlo bobrů i dravých vyder i ostrůvek obklopený vodou a porostlý křovinami, tmavé kopce na obzoru porostlé staletými stromy a řeka, která se jako ohromný had vine hned rovinou, hned zase skalami a jinde pod prastarými stromy se ztrácí v přítmí černého lesa. Není to vhodné místo k všelijakým tajemným pověrám, pohádkám a bájím?
U jezera na staré vykotlané vrbě sedává vodník, rozčesává si dlouhé zelené vlasy, bafá z dýmky nebo si pohvizduje a k Měsíci mhouří své velké rybí oči, když z hlubin náhle vyplují nádherné rusalky, podobající se obláčkům mlžných par, aby při ptačí písni protančily vlhkou noc. I lesní panny tu v rejích slaví a i sudičky se někdy zjeví, aby se poradily s královnou všech vil a se starým nabubřelým vodníkem o osudu nějakého člověka či novorozeněte.
Když si prudká bouře razí cestu hvozdem za letních soumraků, stromy se rozpláčou tesklivým nářkem pod nárazy vichřice a hlubokým lesem se rozezní hrůzná hudba přerušovaná praskotem zlomených větví a dunivými pády vyvrácených obrů. Pralesem letí hrůza. Tisíce příšerných hlasů a zvuků tu kvílí, sténá, praští, hučí, sviští, pláče a bouří. Vlci zalézají hluboko do zarostlých houštin, zvěř hledá bezpečné úkryty, ptactvo se skrývá v dutých stromech a v divoce zmítaných hnízdech a v té chvíli, kdy se vše chvěje hrůzou, se vynořují z neprostupných hlubin hvozdu strašné neforemné ženy s obrovskými hlavami křivých rysů, s velkýma nohama obrácenýma patami dopředu a tancují na paloucích v děsivých rejích, za hrůzné melodie rozehrané vichřicí, vztekle vřeští a výskají. Běda člověka, který by zabloudil do těchto končin, vykřesali by z něj duši a jeho tělo by roznesly po lese.
V tajemné chvíli poledního odpočinku přichází k chalupám Polednice, malá, žlutá, vyschlá stařena s křivými hnáty a temným hlasem. Bloudí kolem příbytků za lesem a dítě nechané chvíli bez dozoru vymění za své škaredé s velkou hlavou. Koho se dotkne, náhle zemře. Také Jezinky se rády potulují kolem lidských obydlí, lidi uspávají a oči jim vylupují. Kradou děti, které vykrmují k hrozným hodům v lesních jeskyních.
Nikdo neví, jaké podivné, dobré i zlé bytosti bydlívali, možná ještě bydlí v lesech, na jejich okrajích, v jezerech i močálech. Zda v bažinách netančí ve svých rejích bludičky a na okrajích lesů pod starými stromy omotanými břečťanem, u studánky s křišťálově průzračnou vodou se nesluní hadí král nebo jiná pohádková bytost. Mnoho se o nich povídalo a doposud vypráví a snad je někdo i spatřil. Je to země opředená tajemnými pověstmi a bájemi.