Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019
• líčení zimní krajiny (funkce výchozího textu inspirativní)

Probouzím se. Je nové ráno a oknem na mou tvář dopadají lehké paprsky slunce. I přestože je uprostřed zimy, mají neobvyklou sílu a svým přívětivým teplem mě tahají z postele.

Když procházím kolem okna, zarazím se. Přes noc se něco stalo. Krajinu zahalila bělavá pokrývka a lehké vločky se stále snášejí z oblohy. Přestože na takové věci moc nejsem, fascinovaně usednu k oknu a sleduji, jak malé baletky tančí vzduchem a snášejí se k zemi, aby se připojily ke svým sestrám. Stromy se pod jejich náporem prohýbají a připomínají tak zoufalého otce snažícího se uklidnit své rozdováděné a hravé děti. Na trávníku, který je pečlivě schován pod přikrývkou, si hrají dvě malé děti. Přestože musejí mít promáčené kalhoty i rukavice, dovádí ve sněhu a jejich tvářičky nabírají růžový odstín. Sníh tlumí jejich nadšené výkřiky, a tak se tato krajina zdá klidná, pokojná a mírumilovná. Přímo vyzývá k tomu jít se projít a vidět to všechno zblízka.

Neváhám a jen v mikině vstoupím na terasu. Tající sníh mě jako tisíce malých jehliček štípe do chodidel a vločky mi padají do vlasů. Odvážím se udělat ještě pár kroků k zábradlí a smetu několikacentimetrovou vrstvu napadaného prašanu. Měl jsem pravdu, z blízka to všechno vypadá ještě víc kouzelně. Malé krystalky pod slunečními paprsky září jak tisíc drahokamů.

Smích dětí mezitím utichl a já zůstal sám, sám v krajině, ze které se už nechci vracet zpět.
Koutkem oka zaregistruji pohyb. Malá sýkorka přiletěla do krmítka, aby si dopřála semínkovou snídani, kterou jim nasypala den předtím má sestra. Její tiché štěbetání a poskakování mě donutí k úsměvu.

Naposledy se zahledím na ranní zimní krajinu a snažím se zapamatovat si každičký detail. Až se sem příště zase vrátím, bude už všechno jiné.