Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019
• líčení zimní krajiny (funkce výchozího textu inspirativní)

Je krásné zimní počasí a smějící se sluníčko mě láká na procházku. Na záda si přibaluji brusle s hokejkou. Sotva vyjdu ze dveří, v oku se mi zatřpytí sníh. Podobá se velké peřině a stříbrným perličkám.

Jdu kolem aleje a v ní přede mnou stojí stromy s rozpjatýma rukama. V řadě tam roste mnoho stromů s huňatými korunami. Nad korunou se roztrhl totiž pytel s jinovatkou a pokryl všechny ruce a ručičky stromu. Ani kmen nebyl ošizený o krásnou mrazivou jinovatku. Tu ke kmeni totiž nafoukal rozzuřený vítr.

Tu a tam míjím malé a velké sněhuláky. Sestra říkala, že taky jednoho postavila. I já mám jednoho pod okny pokoje.

Pomalu se blížím k rybníku, kde bruslí děti. I já si obouvám brusle. Chlapci po mně povykují a jsou rádi, že si jdu s nimi zahrát hokej. Až když mám promrzlé prsty na nohou, unaveně si sednu na hroudu sněhu. Tam si obuji své boty a šlapu si to svou cestičkou dále na procházku.

Vcházím do lesního království. U krmelce vidím stát srnku s kolouškem. Žerou tam jablka, co jim přinesl myslivec.
I když vysoké stromy brání slunci proniknout do lesa, přesto se tam vkradly tenké paprsky.

Tu najdu malý pramínek vody, který krutý mráz ještě nenechal zmrznout naskrz. Chci se jím nabažit, tak jdu zároveň s ním. Kráčím vedle potůčku a potkávám veverku, jak skáče ze stromu na strom. Dále je tam zajíček, který slyší mé šlápoty do sněhu, a tak se utíká schovat pod křoví.

Povídám si s potůčkem a říkám mu, že má pěkně omrzlé kraje.
Kráčím podél něj až do vedlejší vesničky. V té se vztyčují vysoké domy. Z okapů jim vyrostly velké vodové nanuky. Někdy se nečekaně ulomí a letí spolu se sněhem dolů ze střechy. Spolu s tím vždy uletí i mnoho holubů.

Mám prsty zmrzlé až na kost a boty úplně promočené. Raději přespím u kamarádky. Ta mě k sobě pozve s úsměvem na tváři.