Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bernard Law Montgomery se narodil 17. listopadu 1887 v Kenningtonu na jihu Londýna jako čtvrté z devíti dětí anglikánského kněze Henryho Montgomeryho a jeho ženy. Bernardova rodina pocházela ze severního Irska, a sám Montgomery se považoval za Ira.

V roce 1889 se celá rodina přestěhovala za otcem, který se stal biskupem v Tasmánii. Bernard své dětství označil za nešťastné, jistě i pro to, že se svými rodiči nevycházel a byl jakousi černou ovcí rodiny.

Roku 1901 se Montgomeryovi vrátili zpět do Londýna. Bernard tam nejprve navštěvoval prominentní soukromou chlapeckou školu St. Paul's, později přešel na Královskou vojenskou akademii (Royal Military College) v Sandhurstu. Odtud byl však téměř vyloučen kvůli výtržnictví a násilnictví.

Po ukončení školy vstoupil roku 1908 do Královského warwickshireského pluku (Royal Warwickshire Regiment). Do roku 1913 tato jednotka sloužila v Britské Indii.
Bojoval v první světové válce, během níž se zúčastnil první bitvy o Ypres (First Battle of Ypres), kde byl raněn sniperem. Byl vyznamenán DSO a válku ukončil v hodnosti plukovníka.

Po válce sloužil v Irsku, Palestině a Britské Indii.
Mezitím se v roce 1927 oženil s vdovou Elizabeth Caverovou. V srpnu roku 1928 se jim narodil syn David. Jejich šťastné manželství pokračovalo až do roku 1937. Toho roku na dovolené v Burnham-on-Sea Elizabeth poranil hmyz. Rána byla infikována, což způsobilo otravu krve a Elizabeth musela podstoupit nejprve amputaci končetiny, ale ani to jí nakonec život nezachránilo. Montgomery se od smrti své manželky vyhýbal ženám, nekouřil ani nepil.
Roku 1938 byl povýšen do generálské hodnosti.

V době vypuknutí druhé světové války velel části britského expedičního sboru dislokovaného v Belgii.
10. května 1940 jeho 3. divize postoupila k řece Dyle, ale následně byla nucena ustoupit do Dunkerku (Dunkerque). Ústupové boje zvládl s velkou dávkou profesionality, jeho jednotky se vrátily do Británie s minimálními ztrátami.

V srpnu 1942 převzal velení britské 8. armády v severní Africe. V následujících bojích porazil německé síly v bitvě u El Alameinu. Vytlačil německé jednotky z Egypta a Libye až k Tunisku, kde spojil své úsilí s americkými jednotkami vyloděnými v Alžírsku. V únoru 1943 se Montgomeryho síly dostaly pod velení amerického generála Eisenhowera a zúčastnily se dobytí Tuniska, invaze na Sicílii a bojů v Itálii.

V roce 1944 byl Montgomery povýšen do hodnosti polního maršála a velel spojeneckým silám během vylodění v Normandii v červnu 1944. Vedl operaci Goodwood, jejímž cílem bylo dobytí města Caen a navázání německých jednotek na zkušenější britské a kanadské jednotky, aby průlom vedený operací Cobra nebyl ohrožen záložními německými jednotkami. Britské jednotky při tom ztratily 400 tanků a zaznamenaly velký počet mrtvých a raněných.
Od srpna vedl britské jednotky, které osvobodily Nizozemí.

V září 1944 naplánoval a realizoval riskantní výsadkovou operaci Market Garden, při které se Spojenci z velké části neúspěšně pokusili obsadit mosty přes Rýn v Arnhemu a Nijmegenu. Několik měsíců poté jeho jednotky vpadly do severního Německa a osvobodily Dánsko. Během války se často dostával do střetu s jinými spojeneckými důstojníky. Mnozí mu vyčítali jeho arogantní jednání a samolibost. Navzdory svým vojenským kvalitám však měl často problémy při jednání s nižšími nadřízenými. To však nebylo žádnou překážkou toho, že byl v Británii mezi svými vojáky dost populární.

Montgomery stál do února 1946 v čele britské okupační správy v Německu. Pak se stal náčelníkem generálního štábu britského impéria. Téhož roku mu byl udělen titul 1. vikomt Montgomery z El Alameinu.
V dubnu 1951 se stal zástupcem nejvyššího velitele NATO. Do výslužby odešel 18. září 1958.

Zemřel 24. března 1976 v anglickém Altonu v Hampshiru.