Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Biatlon je zimní sport, jenž kombinuje běh na lyžích a střelbu z malorážní pušky na terč vzdálený 50 metrů od palebné čáry.

Biatlon má stejně jako mnoho dalších sportovních odvětví svůj původ v dávné minulosti, jeho prvopočátky tak musíme hledat v lovectví v období zimy. Snaha člověka uživit se byla vždy spojena s pohybem, v tomto případě na lyžích, a střelbou. V pozdějších letech, tedy kolem 18. století, se princip tohoto dvojboje objevil v pohraničních hlídkách. První závody byly zrealizovány v roce 1767 na švédsko-norských hranicích. Závody ve vojenských hlídkách se pravidelně konaly až do 40. let 20. století, dokonce se staly ukázkovou disciplínou na samém počátku historie zimních olympijských her. Avšak první pravidla tohoto sportu byla sepsána až v roce 1955, kdy se také poprvé užil název biatlon. Je nutno ovšem podotknout, že tehdy se jezdily závody ve velkorážním biatlonu, který ukončil svou historii v roce 1977 na mistrovství světa v norském Lillehammeru, jelikož ve většině evropských zemí nebyly podmínky pro jeho rozšíření. Drahé náboje, málo střelnic; velkorážní zbraň byla nebezpečná a nemohl ji mít každý. A proto vznikla malorážní forma biatlonu, která si vydobyla ve sportovním světě prestižní místo.

Československý biatlon se rozvíjel velice pomalu. První českoslovenští reprezentanti se na mistrovství světa či olympijských hrách objevili až v roce 1965 a i poté často vynechávali vrcholové akce, a proto se dobré výsledky ani nemohly očekávat. Přístup vedoucích funkcionářů nebyl profesionální a podlamoval tréninkovou morálku závodníků, kteří se připravovali na vrcholy sezony, kam nakonec mnohdy nejeli.
Ovšem nyní český biatlon, mezi jehož nejvýznamnější střediska patří Jablonec nad Nisou a Letohrad, zažívá dobu znovuoživení a probourává se do těch nejvyšších pater výsledkových listin.

V současné době lze rozlišit šest typů závodů: vytrvalostní závod (jde o závod s největší tradicí), sprint, stíhací závod (v němž závodníci startují se ztrátou, se kterou skončili v předchozím závodě, většinou sprintu), závod s hromadným startem, štafety (4 ženy či 4 muži) a smíšené štafety (2 ženy a 2 muži). Za každou netrefenou ránu je nutné proběhnout navíc jedno trestné kolo o délce 150 metrů; výjimkou je vytrvalostní závod, kde se za každou chybu přičítá jedna trestná minuta, a štafety, kde je možné při každé střelbě nejdříve třikrát dobíjet.
Střelecké položky jsou většinou čtyři (výjimkami jsou štafety a sprint, kde se střílí jen dvakrát), při každé z nich musí závodníci zasáhnout pět terčů. Vyhrává ten, kdo doběhne do cíle v nejlepším čase.

Biatlon není jenom sportem, kde se snažíte rychle běžet a bezchybně střílet. Biatlon je o výdrži a dřině, o disciplíně a morálce, o taktice a v neposlední řadě dobře namazaných lyží, zkrátka nestačí mít jenom talent. Ale hlavně: "Smyslem biatlonu je přinášet lidem emoce a radost především. Jsem šťastný, že se nám to podařilo," řekl Václav Fiřtík, bývalý prezident Českého svazu biatlonu, 23. března 2014 při finále Světového poháru v Oslu.
A skutečně, biatlon je současný fenomén.