Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V rámci druhé kruciáty lze účast české výpravy spolehlivě prokázat, ale prameny jsou příliš neúplné na to, aby bylo možno plně rekonstruovat její osudy. Je jisté, že již v první polovině 12. století se mezi poutníky do Svaté země objevilo mnoho duchovních i světských velmožů z Čech (například olomoucký biskup Jindřich Zdík, který navštívil Svatou zemi dokonce dvakrát - v roce 1123 a 1137), ale organizovaný oddíl velmožů a vojenských sil vypravil až český kníže a pozdější král Vladislav II. v rámci druhé křížové výpravy. Početnost Vladislavovy skupiny nelze z dostupných pramenů přesněji určit, je však jisté, že společně s ním se výpravy zúčastnil i jeho bratr Jindřich, bratranec Spytihněv a Vladislav Vyhnanec. Tuto informaci nám předává Vincencius ve svém letopise:

"... vévoda, podnícen v hloubi srdce svého, přijal z lásky k Pánu pro odpuštění hříchů s rodným svým bratrem Jindřichem a se svým bratrancem Spytihněvem a s přečetným vojskem svých předáků kříž a rozhodl se táhnout za moře a bojovat proti pohanům..."

I když se české vojsko považovalo za součást výpravy prvního římského krále z rodu Štaufů, Konráda III., není doloženo, jestli doopravdy putovalo pohromadě s jeho skupinou. Prameny se o české výpravě až do bitvy u Dorylea nezmiňují, mlčí o ní i kronikář této křížové výpravy, Ota z Freisingu, ačkoli byl švagrem Vladislava II. a osobně se výpravy zúčastnil. Teprve od byzantského kronikáře Kinnama pochází zpráva, že po návratu od Dorylea se Konrád III. setkal v Nikáji s českým vojskem, které se poté rozhodlo pro návrat domů.

Historikové se dokonce nemohou shodnout ani na tom, jestli se Vladislav II. vůbec bitvy s Turky zúčastnil. Pro fakt, že Vladislav II. se boji nevyhnul, hovoří zápis pražského kanovníka Vincentia, jenž praví, že vojsko tehdejšího českého knížete utrpělo v bojích s Turky značné ztráty a že někteří účastníci výpravy dokonce upadli do tureckého zajetí.

Zpět z bitvy se Vladislav se svým vojskem vrátil přes Konstantinopol a Rusko do Prahy, kam dorazil v červenci 1148. Podle zprávy kronikáře Kinnama byl Vladislav v Konstantinopoli kladně přijat císařem Manuelem a dobrovolně na sebe vzal závazek, který je kronikářem označen jako "lizion" (termín označující vztah vzdáleně připomínající západní lenní závislost). Předpokládá se tedy, že Vladislav se stal leníkem byzantského císaře ve všech někdejších byzantských územích, která získal v boji proti Turkům.

Zatímco vojensky a mezinárodněpoliticky není podíl Čechů na druhé křížové výpravě nikterak významný, v národních dějinách zasluhuje Vladislavovo tažení pozornost. České země se při něm dostaly do přímého styku s Byzancí a Vladislav projevil v jeho rámci mimořádnou politickou mobilitu. Český panovník se dokonce osobně setkal s velmistrem johanitů Raymondem du Puy, jenž symbolicky předal Vladislavovi klíče od Crack des Chevaliérs, který byl nejen největší křesťanskou pevností na cestě do Jeruzaléma, ale i centrem křesťanské intervence.

Z praktické stránky měla druhá křížová výprava dopad především na církevní život v Českých zemích. Do Prahy přicestovali příslušníci řádu sv. Jana Jeruzalémského - johanité, kteří měli za úkol hospodářsky a personálně zabezpečovat přípravu případných dalších křížových výprav.