Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před několika lety byl proveden experiment, jehož cílem bylo zjistit, zda je agrese pud, či naučená odpověď. Děti z mateřské školy byly rozděleny do pěti skupin. První sledovala dospělého člověka, jak se chová různým způsobem agresivně k nafukovací panně. Druhá skupina sledovala film s postavou předvádějící stejný model chování. Skupina číslo tři měla stejný úkol jako druhá s tím rozdílem, že film byl kreslený. Předposlední skupina sledovala neagresivní film a poslední nesledovala ani film ani živý model. Výsledky byly překvapivé. Agresivní chování napodobovaly všechny děti, které viděly kreslený film. Agresivní reakce se též vyskytla u devadesáti pěti procent dětí, jež viděly hraný film a u osmdesáti pěti procent těch, které pozorovaly násilné chování naživo. Tyto děti ovšem imitovaly agresivní reakce nejvěrohodněji. Skupina, jež sledovala neagresivní film, jevila nejmenší známky násilí.

Podle výzkumu by se tedy dalo říci, že filmy nemající ve scénáři násilí, jsou pro děti vhodné. Kolik takových filmů se však v dnešní době vysílá? A má dítě vůbec šanci odolat všem těm "superhrdinům", bojujícím proti zlu a útočícím na nás z televizních upoutávek a reklam? Mnoho rodičů argumentuje tím, že hrdina (ať už je to spiderman, superman a jim podobní) bojuje se zlem za záchranu lidstva, že je obráncem pravdy a dobra. Ale neuvědomují si, že dítě má jiné vnímání a uvažování než dospělý. Do podvědomí se mu dostávají všechny informace bez rozdílu. A vzhledem k tomu, že v naší společnosti bohudík považujeme nenásilí a slušné chování za normu, zapamatuje si bohužel spíše to negativní. Existují i rodiče, kteří nechávají své dítě sledovat násilné filmy, aby potomky takzvaně zocelili. To je dle mého názoru ještě horší argument než boj dobra se zlem. Vím, co píšu. Mám šestiletého bratra a devítiletého bratrance. Bratranec viděl všechny díly Terminátora, Spiderman už ho dávno přestal bavit a Godzillu zná nazpaměť. Momentálně u něj vede Star Wars. Je pravidelným divákem všech kriminálek na Nově i Primě. Smutné ovšem je, že jedinými jeho hračkami jsou umělohmotné pistole, světelné meče a lego Star Wars. Můj bratr také není žádný svatoušek, ale obvykle nemá tendence chovat se agresivně. V televizi sleduje Kouzelnou školku, Hřiště 7, pohádky a dětské programy.

Televize nejen rozvíjí agresivitu, ale zároveň ubíjí dětskou kreativitu a schopnost si samostatně hrát. Nemluvě o tom, že poškozuje zrak.
Nepopírám, že má televize i své kladné stránky. Nabízí programy vzdělávací i oddechové, které jsou vhodné pro děti. Stejně jako dospělí se i děti baví o tom, co viděly v televizi nebo na co se chtějí podívat. A žádné dítě nechce vyčnívat z davu. Ve věku mezi šesti a třinácti lety má dítě tendence dělat všechno jako jeho vrstevníci. Začlenění do kolektivu je pro ně to nejdůležitější a odlišuje-li se nějak, chápe to jako svou chybu a méněcennost. Nemyslím si tedy, že by bylo moudré jim televizi odpírat.

Otázkou zůstává, jaký časový limit je vhodný? Má se dítě dívat na televizi půl nebo tři hodiny? Bohužel je pouze na rodičích, jak dlouho a co nechají své dítě sledovat. Každý by si měl však uvědomit, že tím v dítěti potlačuje jeho přirozenost, možnost pohybu, rozvoj fantazie i slovní zásoby. Což je pro praktický život nenahraditelná ztráta.

Nehodlám psát filipiky proti televizi, snažím se, aby budoucí generace - generace našich dětí - uměla uvažovat nezávisle na ostatních a dokázala si vytvořit vlastní názor!

Ale protože nic na světě není jen černé nebo bílé, měli bychom si uvědomit, že i televize nám může dobře sloužit, nepodlehneme-li jí a budeme se dívat jen na pořady, které za to stojí. Není od věci učit tomuto přístupu děti už odmalička.