Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Do angličtiny je toto sousloví překládáno jako second breath nebo second wind a má minimálně dva významy.

Jedním z nich je fyzický a psychický stav, který je způsoben delší dobou bez spánku (např. výrazné vybočení z denního režimu), přičemž vás dočasně přestane sužovat únava a ospalost. Často je velmi obtížné v tomto stavu usnout.
Druhý význam má mnoho společného s prvním, ale týká se hlavně fyzické aktivity a sportu. Je velmi těžké formulovat, co to druhý dech vlastně je. Svými slovy bych jej definoval jako fyzický stav, v němž se tělu člověka na omezený čas vrací vydaná síla. Pro příklad bych uvedl sportovce, zejména dálkové běžce, kteří se při běhu po delší době setkávají s nepříjemnými pocity - těžké dýchání, těžknutí nohou, píchání v boku nebo na prsou... Zničehonic, po určité době tělesné zátěže, se však dostavuje náhlá změna a běžec se začíná cítit dobře, pociťovat radost z běhu a zdá se mu, že by mohl běžet ještě o hodně dále. Tento stav - druhý dech (anglicky v tomto případě označován i jako runner's high) - nebyl nikdy spolehlivě vědecky zdokumentován a doposud existují čtyři poměrně odlišné hypotézy.

Podle první z nich se jedná o situaci, kdy metabolismus nestačí pokrýt energetické nároky a fyziologické mechanismy tak využívají alternativní zdroje energie, jako jsou mastné kyseliny a bílkoviny.
Druhá teorie tvrdí, že jde o hromadné uvolnění kyseliny mléčné ve svalech, které jsou pod největší námahou a trpí nedostatkem kyslíku.
Další teorie hovoří o uvolnění velkého množství endorfinů do organismu. Endorfin bývá také nazýván jako hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí a tlumí bolest. Je obsažen v mnoha potravinách, jako například v čokoládě, ale je obsažen i některých drogách.
Podle poslední z těchto hypotéz je druhý dech jen a pouze psychologický jev, jenž vzniká jako vedlejší produkt silné sebedůvěry, kdy jedinec velmi silně motivován a povzbuzován okolím pokoří něčí předpokládané omezení, nebo někým stanovené limity.

S tímto jevem se můžeme také často setkat v hollywoodské kinematografii, a to hlavně ve sportovních dramatech, kdy na poslední chvíli zvítězí těsným rozdílem dobro, které po většinu klání drtivě prohrává.