Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Erwin Johannes Eugen Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v německém Heidenheimu poblíž Ulmu jako syn učitele místní školy.
V červenci 1910 vstoupil osmnáctiletý Rommel v hodnosti vojína do 124. pluku (6. württemberské divize), v březnu 1911 byl povýšen na důstojníka a ihned vstoupil do důstojnické školy v Gdaňsku. Prošel jako nižší důstojník za 1. světové války zajímavou kariérou, když sloužil ve Francii, Rumunsku a v Itálii. Za účast v bitvě u Caporetta obdržel Pour le Mérite, nejvyšší vyznamenání císařského Německa.

Po vítězství v Polsku se Rommel nedlouho poté účastnil bitvy o Francii v čele 7. obrněné divize. Když byl v roce 1941 předběžně určen pro velení sboru, byl vyslán na pomoc bojujícím italským jednotkám v severní Africe. Na tomto bojišti, kde se trvale zvyšovaly počty jednotek, byl díky dvěma velkým ofenzívám neustálým trnem v oku Britům, až do jeho porážky u El Alameinu v říjnu 1942. Než byl v březnu 1943 odvolán domů, skvělým způsobem stáhl svá vojska do Tuniska.

Rommel převzal velení skupiny armád "B", která měla za úkol zabránit každému spojeneckému pokusu o invazi do severní Francie. Dával přednost porážce Spojenců přímo na výsadkových pláží, ale byl shora usměrněn. Rommel byl jedním z mála generálů, kteří předvídali spojenecké vylodění jinde než v Pas-de-Calais, kde byla většina opevnění a bunkrů. V době zahájení invaze byl v Německu a po návratu na frontu byl sotva schopen něco změnit.

17. července 1944 bylo maršálovo auto ostřelováno spojeneckými stíhačkami a Rommel byl těžce zraněn, konkrétně utrpěl několikanásobnou frakturu lebky, poranění oka a otřes mozku.
Později byl zapleten do červencového spiknutí a 14. října, ještě v době rekonvalescence, byl donucen požít jed, protože pokud by tak neučinil, byl by jistě souzen za velezradu a popraven. Erwin Rommel tedy zemřel 14. října 1944 na následky otravy kyanidové kapsle, přestože oficiálně zemřel na infarkt způsobený následky zranění ze dne 17. července 1944.