Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hans Michael Frank se narodil 23. května 1900 v německém Karlsruhe do rodiny právníka.

Sloužil pouze poslední rok první světové války a po jejím skončení vstoupil do řad jednotek Freikorps.
Roku 1919 se stal členem DAP a plynule přešel do NSDAP.
Také se podílel na nezdařeném pivním (též pivnicovém) puči.
Roku 1926 promoval z práv a od té doby hájil příslušníky SA před soudem.
Během dvacátých let minulého století fungoval Frank jako Hitlerův právní poradce a šéf právního oddělení NSDAP.
Po roce 1933 nebyla jeho činnost právníka pro nacisty tak důležitá. Zastával nejrůznější funkce, například bavorského ministra spravedlnosti a předsedy nacionálně-socialistické juristické asociace.

Po porážce Polska v říjnu 1939 bylo Sovětským svazem a třetí říši jeho území rozděleno: východní část připadla SSSR, západní část zabralo Hitlerovo Německo. Byl zřízen generální gouvernement, částečně nezávislý územní celek, přičemž Frank byl jmenován generálním guvernérem.
Rozsah jeho moci nebyl příliš velký. Byl nejvyšším administrátorem v oblasti, ale jakmile se pokusil spolupracovat s Hermannem Göringem na oživení místní ekonomiky, SS začaly v gouvernementu likvidovat židovskou populaci.
Hitler zamýšlel využívat gouvernement jako "rasové smetiště", bezedný zdroj otrockých pracovníků pro Německo a dějiště masového vyhlazování Židů z celé Evropy. Frank uskutečňování těchto záměrů vcelku nepřekážel, avšak jiná narušení oblasti svého vlivu snášel velice špatně. Takže někdy se choval tak a jindy onak, někdy podporoval a jindy bránil přílivu Poláků a Židů prchajících z okupovaných území, stejně tak hromadnému zabíjení Židů. Velice rád by byl uspokojil Hitlera, na druhou stranu toužil vybudovat svou mocenskou základnu. Tato dvojakost vedla k jeho pádu.

V březnu 1942 byl zbaven veškeré moci nad politickými a rasovými záležitostmi. Začal otevřeně kritizovat jednání SS, načež ho Hitler zbavil stranických funkcí. Nicméně nepřijal jeho rezignaci a Hans Frank zastával pozici generálního guvernéra, dokud v lednu 1945 neprchal před postupující Rudou armádou.

Po válce byl odsouzen v Norimberku a 16. října 1946 oběšen. Jeho oficiální deníky slouží jako neocenitelný zdroj informací pro historiky zabývající se druhou světovou válkou.