Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Iracionalismus odmítá rozumové vysvětlení světa. Podstatu lze pochopit jedině citem, vůlí, intuicí a vírou. Navazuje na pozdní období (mystiku) německého filosofa F.W.J.Schellinga.
V centru dění je člověk, jeho vnitřní svět se stává předmětem zájmu.
Dá se říci, že iracionalismus je názor o nedostatečnosti rozumového poznání. Je to označení pro filosofické i životní postoje a názory, které zpochybňují nebo popírají:

1. schopnost lidského rozumu pravdivě poznávat skutečnost (epistemologický iracionalismus)
2. rozumovou poznatelnost skutečnosti jako takové (metafysický iracionalismus)
3. možnost rozumného a rozumového vedení života (etický iracionalismus)

Filozofický iracionalismus se vyskytuje v západním myšlení od poloviny 19. století. Navazuje na osvícenský racionalismus 18. století a na německý idealismus.

PŘEDSTAVITELÉ IRACIONALISMU:

Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)
Byl to významný německý filosof 19. století. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzscheho. Patří mezi nejvýznamnější žáky Immanuela Kanta, jenž významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec. Schopenhauer považoval za základní životní princip pud, neukojitelnou trýzeň vůli. Toto východisko je výsledkem autorovy úvahy o existenci jakoby dvou světů - svět, jak se nám jeví (materiální svět) a svět, jaký je (vše je ve své podstatě vůlí). Jeho nejvýznamnější knihou je Svět jako vůle a představa. Všechny věci jsou nám dány pouze jako jevy, které pravou povahu světa neprojevují, nýbrž zakrývají. Skrytým metafyzickým základem světa, vševládnou podstatou, je vůle, pouze díky ní můžeme svět poznat do hloubky. Vůle je něco nekonečného, nepřetržitého, neproměnlivého. Schopenhauer dále vyvozuje, že podstata člověka nezáleží v myšlení. O vzniku nejhlubších myšlenek nemůžeme vydat žádné svědectví. Vznikají působením vůle.
Další díla: O vůli v přírodě, O svobodě vůle, Parerga and paralipomena (Drobné spisy a dodatky).

Soren Kierkegaard (1813 - 1855)
Byl to dánský filozof, teolog, spisovatel. Jeho otec byl zámožným obchodníkem, což ho zbavilo finančních starostí. Je považován za zakladatele existenciální filosofie a tzv. dialektické teologie a současně "praotce" existencialismu 20. století. Dialektická teologie zdůrazňuje nepochopitelný, ale rozhodující rozdíl mezi člověkem a zjevením pomocí paradoxů (čas-věčnost, poslušnost-víra). Byl přesvědčen, že filosofie nemůže ve skutečnosti řešit žádné podstatné otázky v případě, že ze svého zřetele vypustí to nejdůležitější, to jest samotný subjekt, z něhož všechno myšlení vychází. Kierkegaard vyzývá k víře v křesťanského Boha, kterého však nenechává svazovat církevní dogmatikou. Díla se zaměřují na teologické problémy, ale jsou pojaty literárně. Vynikají vybroušeným stylem, bohatou fantazií a krásným básnickým jazykem. Autor v nich využívá i humor a ironii. Svá díla vydával většinou pod pseudonymy. Jeho nejvýznamnější díla jsou Buď - anebo, Pojem úzkosti, Stádia na cestě životem a Konečný nevědecký dodatek k Filozofickým drobtům.

Friedrich Nietzsche (1844 - 1900)
Friedrich Wilhelm Nietzsche byl originální německý filosof a klasický filolog. Sepsal řadu filosofických děl, která měla velký vliv na myšlení 20. století. Byl synem evangelického kněze, studoval filologii. Roku 1868 se stal mimořádným profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji, a to ještě před svou promocí. Díky duševní nemoci však místo po 10 letech opustil. Prodělal fyzické zhroucení a postupně v těžkých bolestech umíral 12 let na syfilis. Jeho hlavním tématem byla ostrá kritika evropského myšlení, zejména platónské tradice a křesťanské morálky, jimž Nietzsche vytýkal, že se staví proti síle tvořivého života a nakonec vedou k nihilismu. Byl ovlivněn řeckou filosofií a dílem Arthura Schopenhauera a Richarda Wagnera, s nimiž se ale později rozešel. Bylo to zřejmé po vydání díla Lidské, příliš lidské. Velmi si cenil antické kultury. Jeho filosofie netvoří jednotný systém - jeho díla, to je soubor myšlenek a aforismů. Chtěl vytvořit úplně novou filosofii s novými hodnotami.
Vytvořil koncepce dvojí morálky u lidí:

1. Morálka otrocká
   Do Evropy ji přineslo křesťanství, postižení lidé jsou vyzdvihováni. To je výplod úpadku lidstva. Tito postižení jsou chápáni jako jediní dobří a silní jedinci se tak nemohou projevit. Dobré hodnoty jsou soucit a pokora.
2. Morálka panská
   Je třeba ji vytvořit, jedná se o negaci otrocké morálky. Dobré hodnoty jsou síla a moc - autoritatismus - vítězství silnějších nad slabšími. Člověk se za sílu a moc nemá stydět. Pokud se člověk bude řídit panskou morálkou, vznikne tzv. nadčlověk - ten se rozejde s tradičními hodnotami, postaví se na místo mrtvého boha a stane se silným jedincem, sám si bude autoritou a bude si určovat normy. Dnes je člověk něco mezi zvířetem a nadčlověkem.

Díla: Tak pravil Zarathustra, Vůle k moci, Mimo dobro a zlo, Zrození tragédie z ducha hudby