Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Letadlo je dopravní prostředek určený především k přepravě osob nebo nákladu vzduchem. Využívá se však i pro vojenské účely, kde vykonává funkci zbraně nebo výzvědného letounu. Podle způsobu vytváření vztlaku^* nezbytného k letu jsou letadla dělena na dvě skupiny:

1. lehčí než vzduch jsou tak zvané aerostaty, kde nejznámější jsou balóny a vzducholodě. Využívají aerostatický vztlak vyplývající z rozdílu měrné váhy plynu, jímž jsou naplněny, a měrné váhy vzduchu
2. letadla těžší než vzduch, jejichž let umožňují aerodynamické síly. Nejrozšířenější jsou letadla, jejichž nosné plochy^** jsou vzhledem k trupu nepohyblivé (letouny). Letadla s pohyblivými nosnými plochami jsou vrtulníky neboli helikoptéry.

ad a)
Balón je letadlo lehčí než vzduch. Základem je nosná část, obal z přírodního nebo syntetického hedvábí, který je naplněn heliem, vodíkem, svítiplynem nebo teplým vzduchem, pod nímž je zavěšen koš pro posádku a měřící přístroje. Horkovzdušný balón poprvé vypustili bratři Montgolfierové v roce 1783 a vodíkový v tomtéž roce J.A.C.Charles. V současnosti se balóny využívají při sportovním a turistickém létání, ve vojenství a v meteorologii.
Vzducholoď je motorový dopravní prostředek lehčí než vzduch, který je poháněn vrtulovými jednotkami a je ovladatelný. První vzducholoď sestrojil v roce 1852 H.Giffard. Jeho vzducholoď měla podobu balónu a byla poháněna parním strojem. Vodíkem plněné neztužené nebo poloztužené vzducholodě byly nebezpečné a málo ovladatelné, proto výroba byla pozastavena a vývoj šel dopředu. Prakticky použitelné vzducholodě postavil v roce 1900 F.Zeppelin. Jejich obal byl vyztužen hliníkovou konstrukcí a plyn uzavřen v oddělených pružných komorách tak zvaných balonetech. Jeho vzducholodě se vyráběly a používaly i pro zaoceánskou dopravu osob až do roku 1937, kdy největší vodíkem plněná vzducholoď Hindenburg explodovala následkem výboje statické elektřiny při přistávání v Lakehurstu v USA. Katastrofy postihly i velké americké vzducholodě plněné bezpečnějším heliem. V současnosti jsou používány menší vzducholodě plněné heliem k vyhlídkovým a reklamním letům.

ad b)
Letoun je letadlo s nepohyblivými nosnými plochami. Tvoří jej motor, vyvozující tah potřebný k letu, a tak zvaný drak, jehož hlavními částmi jsou křídla, trup, ocasní plochy, přistávací systém a řízení. Základní částí trupu je pilotní kabina a prostor pro cestující nebo náklad. Do letounů se řadí mnoho druhů letadel. Patří sem například nadzvuková letadla, nákladní letadla, turbovrtulová letadla a proudová letadla.
Nadzvukové letadlo je civilní nebo vojenské letadlo, které je schopné trvale překračovat rychlost zvuku (asi 1078 km/h) ve výšce 10 km. Prvním letounem, který překonal rychlost zvuku, byl v říjnu 1947 experimentální Bell XS-1 pilotovaný majorem amerického vojenského letectva Charlesem E. "Chuckem" Yeagerem. Letoun měl čtyři raketové motory a do vzduchu byl vynesen bombardérem B-29, dosáhl rychlosti M = 1,06^***. První nadzvukový let civilního letadla se uskutečnil roku 1968 (sovětský Tu-144) a 1969 (britsko-francouzský Concorde s delta-křídlem, který dosáhl maximální rychlosti 2380 km/h).
Nákladní letadlo je letadlo zajišťující přepravu nákladů. Nákladní letadla bývají upravena z turbovrtulových a proudových civilních letounů. Umožňují snadné mechanizované nakládání a vykládání nákladů na paletách či v leteckých kontejnerech bočními nebo záďovými dveřmi a sklopnými plošinami, popřípadě příďovým otvorem (vzniklým odklopením nosu letounu). Nákladní letadlo je vybaveno automatickým vážicím a vyvažovacím systémem, který za letu kontroluje polohu těžiště nákladu.
Vrtulník neboli helikoptéra je letoun s otáčející se nosnou plochou, rotorem, který má funkci nosné plochy i řídicích ploch a uvádí letoun do pohybu. Nastavováním úhlu náběhu listů se mění vztlak a tím i výška letu. Vrtulník může svisle startovat a přistávat, vznášet se na místě, létat vpřed, do stran i nazad. Vrtulníky mají buď jediný rotor dvou- či vícelistý (reakční moment vyrovnává ocasní vrtule či klapka), nebo dva protiběžné rotory za sebou, nebo dva protiběžné rotory na společné ose. Mohou mít i krátká křídla, která odlehčují motor při vodorovném letu. Díky tomu může vrtulník dosáhnout rychlosti až 350 km/h. K pohonu se užívají lehké, ale výkonné spalovací turbíny. Vrtulníky se používají k přepravě osob (nenahraditelné jsou při záchranářských zásazích) i materiálu a při montáži těžších prvků v roli létajících jeřábů. Nákladní vrtulníky umožňují přepravovat břemena o hmotnosti 20-40 t. Vojenské vrtulníky jsou vybavovány kulomety, raketomety na řízené střely nebo torpédy.
Letecká doprava je doprava osob a nákladu letadly. Rozvoj letecké dopravy nastal zejména po 1. světové válce. V současnosti je to jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících typů dopravy. Největším letadlem v mezinárodní dopravě je Boeing 747-400, který má rozpětí křídel 64,4 m a může přepravit až 567 cestujících. V rámci letecké dopravy největší obrat vykazuje letecká společnost American Airlines (436 mld. Kč/rok 1995).
Společnost, která má na starosti českou leteckou dopravu, se nazývá České aerolinie ve zkratce ČSA. Je nástupnická společnost bývalých Československých aerolinií. V současné době je akciová společnost, vlajkový registrovaný letecký dopravce a člen IATA. ČSA vznikly v roce 1923 původně jako Československé státní aerolinie. Zahajovací let se uskutečnil 29. října 1923 na trati Praha - Bratislava vojenským letounem Brandenburg A-14. Tohoto letu se zúčastnil jeden cestující a bylo přepraveno 760 g pošty. V roce 1930 zavedly ČSA první zahraniční linku Bratislava - Záhřeb. ČSA spolu s ostatními leteckými dopravci využívaly až do 1937 letiště Kbely, které sloužilo i jako vojenské a sportovní letiště. Letiště Praha-Ruzyně bylo uvedeno do provozu 5. dubna 1937 jako travnaté letiště. V roce 1957 se ČSA zařadily mezi průkopníky civilní letecké dopravy proudovými letadly a jako druhá letecká společnost na světě nasadily proudové letadlo Tupolev TU-104A. V současné době jsou na linkách ČSA v provozu proudová letadla Airbus A 310-300, Boeing B 737-500, Tupolev TU-154M, Tupolev TU-134A a Iljušin Il 62. Z turbovrtulových letadel používá ČSA letadlo ATR-72.

---

^* Aerodynamický vztlak je složka aerodynamické síly do směru kolmého k rychlosti letu, respektive ke směru relativního pohybu vzduchu a letounu, který leží v rovině své podélné souměrnosti. Je nezbytný k překonání tíhové síly i k provádění manévrů letounu. Vznik vztlaku teoreticky propracovali W.Kutta a N.J.Žukovskij. Zjednodušeně je možno vznik vztlaku odvodit z rozdílu rychlosti nesouměrného obtékání horní sací a dolní tlakové strany křídla. Podle zákona, který formuloval D.Bernoulli, vyšší místní rychlostní obtékání odpovídá poklesu tlaku sání, nižší rychlosti (zbrzdění proudících částic) a vzrůstu tlaku (přetlak). Aerodynamický vztlak je důsledek rozdílu tlaků na obou stranách křídla, respektive profilu. Při určitém úhlu náběhu je vztlak nulový, se zvětšováním úhlu náběhu roste až do kritického úhlu náběhu, při němž dochází k odtržení proudu a poklesu vztlaku s následujícím pádem letounu.

^** Nosné plochy letadla jsou plochy vytvářející rozhodující podíl vztlaku při letu. Vztlak vzniká obtékáním křídel vhodného aerodynamického profilu. Podle polohy nosné plochy letadla se letouny rozdělují na dolnoplošníky, středoplošníky a hornoplošníky, podle počtu křídel na jednoplošníky a dvouplošníky a podle tvaru křídel na letouny s křídlem přímým, šípovým, delta-křídlem nebo superkritickým křídlem.

^*** Machovo číslo, jehož značka je M, je bezrozměrné podobnostní číslo používané zejména v aerodynamice, letectví, raketové technice a vnější balistice. Charakterizuje poměr setrvačných a elastických sil prostředí. Je definováno jako poměr rychlosti pohybu (letounu, proudění, respektive částic tekutiny) k rychlosti zvuku M = w/a, kde M je Machovo číslo, w rychlost pohybu, a rychlost zvuku. Rychlosti, pro něž je M < 1, jsou podzvukové, M > 1 nadzvukové. U zemského povrchu odpovídá hodnota M = 1 rychlosti letadla asi 1225 km/h, ve stratosféře asi 1060 km/h. Machovo číslo je nazváno podle rakouského fyzika a filozofa E.Macha.