Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Michail Sergejevič Gorbačov (Михаил Сергеевич Горбачёв) se narodil 2. března 1931 ve vesnici Privolnoje ve Stavropolském kraji v Sovětském svazu do rodiny kolchozního mechanika zemědělských strojů. S určitostí se neví, měl-li nějaké sourozence, jen se proslýchá, že se snad spolu s miliony dalších stali oběťmi Stalinova hladomoru během násilné kolektivizace zemědělství. Ten ostatně zahubil i tři Michailovy strýce, zatímco jeden z dědečků zase skončil na Sibiři, protože nesplnil plán setby, a druhého zavřeli kvůli obvinění z účasti v kontrarevoluční organizaci. Měl štěstí, dědečka Michailovy pozdější ženy za totéž obvinění rovnou popravili.

Když bylo Michailovi deset, vpadli do jeho vesnice německé tanky. Válka v něm zanechala trvalý dojem, především po otcově zranění v jedné z bitev na území SSSR. Po uzdravení začal třináctiletého syna zaučovat na kombajnu, takže Michail byl časem schopen stroj nejen řídit, ale také na něm cokoli opravit. Za podíl na rekordní sklizni dostal pak v sedmnácti Řád rudého praporu práce jako vůbec nejmladší v historii.

V devatenácti počal Michail v Moskvě studovat práva, kde se spřátelil s českým spolužákem Zdeňkem Mlynářem, jedním z budoucích komunistických reformátorů Pražského jara. Kdykoliv, kdy se jej ptali na rozdíl mezi perestrojkou a Pražským jarem, odpověděl: "Devatenáct let."

Do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) vstoupil Michail roku 1952 ve svých jednadvaceti letech, aby tam zůstal dalších čtyřicet let a nakonec hlavní měrou přispěl k jejímu zániku.
Po dokončení právnických studií začal mocensky stoupat, během dalších osmnácti let to dotáhl až na stavropolského prvního tajemníka strany, tedy nejvyššího vládce oblasti. Mezitím vystudoval ještě zemědělskou fakultu.

V sedmačtyřiceti se stal Michail zemědělským tajemníkem ústředního výboru strany a přestěhoval se do Moskvy. O dva roky později už zasedl ve stranickém politbyru, vrcholném orgánu moci, jako jeho nejmladší člen. Jakmile začali jeden po druhém umírat senilní generální tajemníci a země se stále čím dál tím více začínala propadat do větších potíží, bylo jen otázkou času, kdy přijde Michailova chvíle. Dočkal se ve čtyřiapadesáti letech.

Kdo je ten "mládenec" s mateřským znamením na lysém čele, ptali se západní novináři, zatímco mystici uvažovali, zda je ta Michailova skvrna od Boha, či od ďábla. Přesto nebyl pro Západ nijak neznámý. Častokrát tam jezdil, Margaret Thatcherová se dokonce vyjádřila, jaký by mohli společně udělat byznys. Což se nakonec povedlo. Chtěl ale Michail opravdu zlikvidovat komunistickou říši? Vyhlášením perestrojky-přestavby, glasnosti-otevřenosti a uskorenija-zrychlení hospodářského vývoje se ji nejdřív naopak snažil postavit na nohy. Neuvědomil si však, jaký závažný krok učinil pro zemi před hospodářským kolapsem. Pak už se spíš podřizoval vývoji, jenž ovšem nakonec sám urychlil tím, že se veřejně vzdal "Brežněvovy doktríny", čímž zrušil sovětskou nadvládu v porobených zemích včetně té naší. "Přešli jsme na Sinatrovu doktrínu," vtipkoval sovětský vládní mluvčí v narážce na písničku "My way", tedy ať si to každý dělá po svém.

V devětapadesáti dostal Michail Nobelovu cenu (1990), o rok později po neúspěšném převratu svých odpůrců odstoupil z funkcí a rozpustil ústřední výbor, záhy poté se rozpadl i Sovětský svaz.

Dnes je Michail světově uznávanou osobností, působí ve vlastní vzdělávací nadaci a politicky se hlásí k sociální demokracii.