Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Aristotelovo pojetí duše je aplikací jeho nauky o látce a formě, tzv. hylémorfismus.

Nauka o možnosti a uskutečnění je Aristotelovou odpovědí na problém, který už předložili jeho předchůdci, totiž jestli a jakým způsobem je možná změna?

Podle Aristotela vidíme na konkrétní věci celou řadu věcí, které v tuto chvíli jsou pravdivé a můžeme je říct, a pak jsou věci, jež v tuto chvíli pravdivé nejsou, ale mohly platit v minulosti nebo mohou platit v budoucnosti anebo za jiných podmínek.
To, co teď platí, to je skutečnost - uskutečnění.
Ostatnímu se říká možnost - potence. To jsou možnosti té konkrétní věci.
Pokud dochází ke změně, tak nějaká možnost se mění ve skutečnost a nějaká skutečnost zaniká, čili se vrací do stavu možnosti.

Aristoteles rozlišuje dva druhy změn:

• akcidentální - mění se nějaké určení, nějaká vlastnost věci, ale daná věc zůstává pořád sama sebou; na otázku "Co to je?" odpovíme stejně; barva, velikost, teplota, místo...
• substanciální změna - mění se podstata té věci, již to není to, co to bylo, ale jde o něco jiného; např. dřevo, které shoří - není to již strom, ale popel; jde o něco jiného

Forma je označení toho, co je v dané změně uskutečněním - platí pro změnu akcidentální i substanciální.
Látka je označení toho, co je schopno podstoupit substanciální změnu, co je podkladem, nositelem této změny.

Látka a forma nejsou nějaké části, věci, které bychom mohli rozložit od sebe. To v tomto případě nejde, jsou to spíše dva aspekty, které můžeme pouze myšlenkově chápat odděleně, ale v každé konkrétní věci jsou vždycky spojené dohromady. Ani forma nemůže existovat samostatně. Kdybychom měli samostatné formy - to by byly ideje v platonském smyslu, a to Aristoteles v žádném případě nechce.

Tuto nauku můžeme vztáhnout na duši. O tom pojednává ve spise O duši - říká, že duši mají všechny živé bytosti, tzn. lidé, zvířata a rostliny tuto myšlenku sdílí se všemi svými současníky.
Živé bytosti mají různé schopnosti:

• Rostliny mohou růst a rozmnožovat se, ale nemohou se hýbat z místa na místo a nemají smyslové vnímání.
• Zvířata mají pohyb i smyslové vnímání - minimálně hmat, pociťují bolest, některá se mohou pohybovat, některá ne - to není pro Aristotela podstatné.
• Lidé mají všechny tyto schopnosti a krom toho jsou ještě schopni chápat/používat rozum - myslet.

Existují tři druhy duší a každá z nich je schopna jiných životních projevů:

• duše rostlinná
• duše živočišná
• duše lidská

Nejobecnější definice: Duše je první skutečností organického těla, tj. forma organického těla. Forma v tom smyslu, že je skutečností nebo uskutečněním určitého typu.

Duše je oživující princip = první skutečnost, tedy to, co do těla/tělesa přináší životní princip, co ho oživuje a je základem všech životních procesů bez ohledu na to, zda aktuálně probíhají, nebo ne. A tyto jednotlivé procesy by pak byly druhou skutečností - člověk roste, tráví... = životní proces probíhající jen v určitých obdobích našeho dne našeho života, ale to, že jsme živí, to platí po celý život.

Duše je substanciální formou. To znamená, že formuje nějakou látku a platí pro ni to samé co pro všechny ostatní substanciální formy, tj. pokud nastanou adekvátní vnější příčiny, tak duše od té formy odstoupí a zaniká/vrací se zpátky do potenciality (do možnosti); to je chvíle, kdy člověk umírá.

Když něco bylo zralé a shnilo to, tak ta aktuální forma zralosti zmizela, vrátila se do potenciality. Nebo když něco bylo teplé a vychladlo, tak ta teplota odstoupila - vrátila se do možnosti - to jsou akcidentální formy.

To samé platí o substanciálních formách - Aristoteles nevidí důvod, proč pro lidskou duši zavádět nějakou výjimku; lidská duše zaniká stejným způsobem jako duše zvířat, jako duše rostlin a jako všechny ostatní substanciální formy.
Není třeba žádného speciálního výkladu - Aristoteles jej ani nemá, protože to z toho vyplývá.

O duši

1. kniha - dějiny filozofie - shrnuje názory svých předchůdců na duši.
2. kniha - začíná zde jeho vlastní výklad o duši a postupuje podobně jako my; nejdřív provede opakování z ontologie, připomene základní pojmy (podstata, látka a forma, možnost a skutečnost) a pak přejde k definicím duše, vysvětlí, jak to myslí.

Následuje výklad, kde rozlišuje mezi duší lidskou, zvířecí a rostlinnou, protože každá z nich oživuje tělo jiným způsobem, je základem jiného spektra aktivit a také vysvětluje, jestli člověk má tři duše vedle sebe anebo má jen jednu duši...a podobně zdali zvíře má dvě duše (animální a vegetativní) anebo má jenom jednu duši, která všechny ty aktivity v sobě obsahuje.