Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Historie

Po rozpadu Rakouska-Uherska, jehož důvodem byl konec první světové války, vznikla První Rakouská republika v roce 1918. Prvního října roku 1920 pak vzešla do planosti prvorepubliková ústava, která pozměněna platí dodnes.

První takovou změnou byla novelizace roku 1929, kde se jednalo kromě jiného i o prezidentské volby. Byla zavedena přímá volba rakouského spolkového prezidenta. Avšak z historických příčin se první přímé volby prezidenta konaly až roku 1951, kdy se do úřadu dostal Theodor Körner. V tomto roce byla také zavedena volební povinnost, jež platila ve všech devíti spolkových zemích, a to až do roku 1982. Poté bylo rozhodnutí o povinnosti účasti ve volbách spolkového prezidenta na spolkových zemích. Štýrsko, Vorarlbersko, Tyrolsko a Korutany si zavedly svůj zákon o volební povinnosti v prezidentských volbách a poslední zmíněná země pak i ve volbách parlamentních. Spolkovou vládou však roku 1992 byla pravomoc volební povinnosti v oblasti parlamentních voleb ve všech spolkových zemích zrušena. V tomto roce také zrušily povinnou volební účast v prezidentských volbách Korutany a Štýrsko. V roce 2004 od této povinnosti upustilo Vorarlbersko a nakonec v roce 2006 Tyrolsko. V Rakousku již tedy žádná volební povinnost neexistuje v žádné oblasti.

Volby

Článek 60 odstavec 1 Rakouské spolkové ústavy pojednává o volbě spolkového prezidenta takto: "Spolkového prezidenta volí lid Spolku na základě rovného, přímého, tajného a osobního volebního práva."

Jedno funkční období spolkového prezidenta je 6 let s možností jednoho znovuzvolení. Kandidát, jenž má minimálně 35 let, může být navržen buď 6000 podpisy občanů, pěti členy Národní rady nebo politickou stranou. Do roku 2011 nemohli kandidovat na prezidenta členové panovnických rodin, nyní je tento zákon zrušen a mohou být zvoleni.

Volební proces je dvoukolový, přičemž kandidát potřebuje získat nadpoloviční většinu a do druhého kola postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. Zajímavostí je, že subjekt, který kandidáta navrhoval, jej může ve druhém kole odvolat a navrhnout jinou osobu.

Podle článku 60 odstavce 4 výsledek prezidentských voleb oznamuje spolkový kancléř.

Pravomoci rakouského spolkového prezidenta

Mezi standardní pravomoci spolkového prezidenta, jehož titul je chráněn zákonem a nikdo jiný nesmí titul využívat, patří zastupování státu navenek i dovnitř, velí spolkové branné moci, činí rozhodnutí (například o dočasném přesunutí sídla nejvyšších orgánů státu mimo hlavní město nebo o počtu zástupců zemí ve Spolkové radě) a prohlášení, jmenuje například členy spolkové vlády, státní tajemníky, soudce na návrh vlády nebo úředníky Lidového zastupitelství.

Kromě členů spolkové vlády a od státních tajemníků přijímá sliby i od zemských hejtmanů, prezidenta a viceprezidenta Účetního dvora. V mimořádných situacích může spolkový prezident vydat opatření, které nebude schváleno usnesením Národní rady. Mimo jiné také propůjčuje úřední tituly, uděluje milost a potvrzuje ústavnost přijetí spolkových zákonů.

Jako zajímavost lze uvést pravomoc prohlásit nemanželské dítě za manželské na základě žádosti rodičů.

Srovnání s Českou republikou

Současní prezidenti Heinz Fischer a Miloš Zeman mají několik společných a samozřejmě také rozdílných pravomocí, které se vztahují k prezidentskému úřadu.

Mezi společné pravomoci patří zastupování státu navenek i dovnitř, velení ozbrojených sil, jmenování/odvolání členů různých subjektů, svolávání/rozpouštění, jmenování (např. soudců Ústavního soudu) nebo udílení amnestie. Oba prezidenti potřebují spolupodpis kancléře, popřípadě předsedy anebo příslušného ministra, aby daný zákon platil.

Rozdílnosti se mohou najít v několika pravomocech, kdy český prezident nepřijímá sliby. Také na rozdíl od spolkového prezidenta jmenuje členy rady České národní banky a má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, do čehož spolkový prezident Rakouska nezasahuje vůbec. Kromě společné pravomoci amnestie může český prezident nařídit, "aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo."

Imunita

Odpovědnost spolkového prezidenta vymezují články 63, 64, 68 a 142 Rakouské ústavy, která říká, že výkonem úřadu je spolkový prezident zodpovědný Spolkovému shromáždění. Žalobu na spolkového prezidenta tedy podává jen Spolkové shromáždění. Avšak návrh na stíhání spolkového prezidenta předkládá příslušný orgán Národní radě, která rozhodne, zda se vůbec návrhem bude Spolkové shromáždění zabývat. V kladném případě má povinnost svolat Spolkové shromáždění spolkový kancléř. Aby usnesení bylo přijato, musí se sejít nadpoloviční počet zákonodárců a hlasovat pro musí dvě třetiny z odevzdaných hlasů. Žalobu na spolkového prezidenta projednává Ústavní soudní dvůr, jenž spolkového prezidenta může odsoudit ztrátou úřadu. Pokud jsou okolnosti závažného rázu, může prezident dočasně ztratit politická práva.

Vztah prezidenta k vládě

K tomuto tématu se Rakouská ústava vyjadřuje v článku 70, podle něhož prezident jmenuje jak spolkového kancléře, tak i jednotlivé ministry právě na návrh kancléře, čímž však není vázán. Každopádně by měl brát zřetel na rozložení politických sil v Národní radě, aby vláda ustála hlasování o důvěře. Po jmenování členů tito skládají slib před spolkovým prezidentem.

Většinou se stává, že spolkový kancléř a spolkový prezident mají společné politické zájmy, neboť prezident je členem vítězné politické strany, ze které pak tvoří vládu a jejímž předsedou je nastávající kancléř.

Pokud by spolková vláda podala demisi, pověří prezident prozatímní vládu včetně jejího předsedy ze členů odcházející vlády, která by úřadovala do vytvoření nové spolkové vlády.

K odvolání spolkové vlády, jež může proběhnout kdykoli, nemusí mít prezident návrh kancléře ani souhlas Parlamentu, jen kdyby chtěl odvolat ministry jednotlivě, musí mít návrh spolkového kancléře.

Neméně důležitým vztahem je kontrasignace veškerých aktů spolkového prezidenta, o které pojednává článek 67 odstavce 2 Rakouské ústavy takto: "Všechny akty spolkového prezidenta potřebují ke své platnosti spolupodpis spolkového kancléře nebo příslušného spolkového ministra, pokud ústavním ustanovením není stanoveno jinak."
Tento článek v prvním odstavci uvádí, že své akty spolkový prezident provádí na návrh spolkové vlády nebo spolkového ministra, jehož pověří vláda.

Vztah prezidenta k parlamentu

Tento vztah se může rozdělit na tři jednotlivé vztahy:

1. Spolkový prezident - Spolkové shromáždění
   • Obě komory parlamentu dohromady tvoří spolkové shromáždění, které svolává spolkový prezident dle svých pravomocí ve dvou případech. Prvním je přijetí přísahy nově zvoleného prezidenta. I když je spolkový prezident nejvyšší velitel ozbrojených sil, potřebuje souhlas o rozhodnutí vyhlášení války, což je druhý případ.
   • Spolkový prezident je odpovědný Spolkovému shromáždění, které může prezidenta odvolat během jeho funkčního období lidovým hlasováním nebo může na prezidenta podat žalobu pro porušení Ústavy Rakouské republiky.
2. Spolkový prezident - Národní rada
   • Národní rada zasedá jednou ročně, nebo výjimečně na svolání spolkového prezidenta, toto zasedání končí na základě usnesení Národní rady, kdy spolkový prezident následně zasedání prohlásí za ukončené. Pokud je zvolená nová Národní rada, svolává ji spolkový prezident do třiceti dnů po volbách.
   • Mimořádné zasedání se koná do dvou týdnů od doručení žádosti spolkovému prezidentu od spolkové vlády, jedné třetiny členů Národní rady nebo jedné třetiny Spolkové rady.
   • Podle článku 29 odstavce 1 Rakouské ústavy může spolkový prezident Národní radu rozpustit, aniž by k tomuto uvedl důvod. Rozpuštění Národní rady se však může konat pouze jedenkrát ze stejného důvodu.
   • Spolková vláda poté vyhlásí nové volby tak, aby se nová Národní rada sešla nanejvýše stý den po rozpuštění předcházející Národní radě.
3. Spolkový prezident - Spolková rada
   • Spolkový prezident stanovuje počet poslanců z jednotlivých zemí, který se odvodí ze sčítání obyvatel. Jiné důležité vztahy mezi Spolkovým prezidentem a Spolkovou radou nejsou.

Odvolání

V Rakouské ústavě je řešená otázka zastupování prezidenta principem dělby moci. Velmi jednoduše tuto problematiku vystihuje profesor Palúš takto: "Pokud spolkovému prezidentu brání určité okolnosti při výkonu jeho povinností, zastupuje ho ve funkci spolkový kancléř. Pokud tyto okolnosti trvají déle než 20 dní, respektive jak došlo k odvolání prezidenta voliči, přechází výkon ústavních funkcí spolkového prezidenta na Kolegium, které tvoří předseda, druhý a třetí předseda Národní rady."

Rozhodnutí Kolegia se přijímají většinou hlasů. Článek 64 stanovuje, že v případě dlouhodobého uvolnění tohoto úřadu je spolková vláda povinná neprodleně vypsat prezidentské volby. Po nich musí Kolegium svolat Spolkové shromáždění k přijetí slibu nově zvoleného prezidenta.

Kromě klasických forem ukončení úřadu spolkového prezidenta je zajímavým způsobem odvolání na základě lidového hlasování, ke kterému dochází následujícím postupem. Národní rada zasedá za účasti nejméně poloviny členů a schvaluje tuto skutečnost dvoutřetinovou většinou hlasujících. Poté Spolkové shromáždění vyhlásí lidové hlasování, ve kterém je prezident odvolán z funkce většinou platně odevzdaných hlasů. Pokud je návrh zamítnut, spolkový prezident ve svém úřadu pokračuje od začátku, avšak funkční období nesmí přesáhnout 12 let. Se zamítnutím se také rozpouští Národní rada, která lidové hlasování schválila, a vypisují se do tohoto orgánu volby.

Poslední prezidentské volby v roce 2010

V posledních prezidentských volbách kandidovaly tři osobnosti rakouské politiky, a to Barbara Rosenkranzová, kterou vyslala Svobodná strana Rakouska (FPÖ), Rudolf Gahring za malou neparlamentní Křesťanskou stranu Rakouska (CPÖ) a Heinz Fischer, člen Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ).

Tyto volby proběhly jen v jednom kole, neboť Heinz Fischer, současný prezident a favorit voleb, v přímé volbě drtivě porazil své dva soupeře, získal 79,3 % hlasů. Barbara Rosenkranzová obdržela jako druhá 15,2 % hlasů a třetího Rudolfa Gehringa volilo pouze 5,4 % občanů.

Heinz Fischer se ke svému znovuzvolení vyjádřil takto: "Jsem šťastný a vděčný za to, že mi obyvatelé Rakouska projevili takovou důvěru. Nikdy se mi o tom ani nesnilo. Je to fantastický výsledek."

Volební účast při předposledních prezidentských volbách byla 72 % občanů. V roce 2010 však k urnám přišlo jen 49,2 % občanů, což je považováno za rekordně nízkou volební účast.

Heinze Fischera, jenž se již podle průzkumu těšil oblibě, doporučil Rakušanům ve svém proslovu i bývalý prezident České republiky Václav Havel. Kandidoval s mottem "Unser Handeln braucht Werte".

Václav Havel viděl v Heinzi Fischerovi "bariéru proti nacionalismu a fanatismu." Narážel tím na prohlášení Barbary Rosenkranzové, která chtěla zrušit zákon o zákazu nacismu, zastavit přistěhovalectví a zavést zpět kontroly na hranicích. Rosenkranzová se poté před veřejností distancovala od této ideologie a původní postoj vysvětlila špatnou interpretací médii.

Ochránce křesťanských hodnot Rudolf Gehring zahájil kampaň v kostele, čímž si popudil katolickou církev, která se vyjádřila proti politice na církevní půdě.

Volební období nekonfliktního a nekontroverzního profesora Heinze Fischera končí roku 2016, poté už se musí s úřadem spolkového prezidenta rozloučit, neboť vykonává již druhé volební období, které je jeho poslední.

ZDROJE:

• KLOKOČKA, V., WAGNEROVÁ, E. Ústavy států Evropské unie, 1. díl. Praha: Linde Praha, 2004
• PALÚŠ, I. Štátné právo porovnávacie, Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2002
• LEGISLATIONLINE.ORG, Constitutions, [online 2013-12-03]. Dostupné z: www.legislationline.org/documents/section/constitutions
• PARLAMENT,GV.AT, Mehr als nur die Mehrheit: Demokratie in Österreich, [online 2013-12-03]. Dostupné z: www.parlament.gv.at/PERK/PARL/DEM/DEMOKRA/index.shtml
• BMI.GV.AT, Bundespräsidentenwahlgesetz 1971 BGBl. Nr. 57 in der Fassung BGBl. I Nr. 12/2012, [online 2013-12-03]. Dostupné z: www.bmi.gv.at/cms/BMI_wahlen/Kunsttext_BPWG_Fassung_2012.pdf
• HORVATH.MEMBERS.1012.AT, Der Bundespräsident und sein Einfluß auf die Regierungsbildung 1999 / 2000, [online 2013-12-03]. Dostupné z: horvath.members.1012.at/bpraes.htm
• SENAT.FR, AUTRICHE, Land du Vorarlberg, [online 2013-12-03]. Dostupné z: www.senat.fr/lc/lc121/lc1211.html
• PAPERS.SSRN.COM, Isolating the Effect of Compulsory Voting Laws on Political Sophistication: Expoiting Intra-National Variation in Mandatory Voting Laws between the Austrian Provinces, [online 2013-12-03]. Dostupné z: papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2147871
• IDNES.CZ, V rakouských volbách zvítězil současný prezident Fischer, získal většinu hlasů, [online 2013-12-03]. Dostupné z: zpravy.idnes.cz/v-rakouskych-volbach-zvitezil-soucasny-prezident-fischer-ziskal-vetsinu-hlasu-gd7-/zahranicni.aspx?c=A100425_075503_zahranicni_hv