Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Snahy o sestavení celoevropské vegetační mapy se datují od roku 1923. Tehdy byla v Zürichu v Rübelově geobotanickém ústavu zřízena permanentní komise, jejímž cílem bylo prosazování přípravy a tvorby vegetační mapy Evropy. Na botanickém kongresu 1930 v Cambridge byl tento požadavek přednesen a prosazován I.Horvátem a R.Tüxenem a v roce 1959 na symposiu o vegetační mapě Evropy ve Stolzenau v Německu. Tam také byla založena trvalá komise pro vegetační mapu Evropy, řízená profesorem R.Tüxenem ze Stolzenau, jejímiž členy byli Josias Braun-Blanquet, dále prof. Louis Emberger z Francie, prof. Ivo Horvát z Jugoslávie a prof. Bogumil Pawlowski z Polska.

Začátkem 60. let byla pod záštitou UNESCO zřízena stálá komise pro klasifikaci a mapování vegetace, která měla koordinovat přípravu světové vegetační mapy. Příprava této mapy však nebyla realizována, protože botanici různých zemí a různých škol se nemohli dohodnout na jednotném postupu.
Botanický ústav tehdejší ČSAV v Průhonicích byl navržen jako instituce, která by spolu s Ústavem experimentální biologie a ekologie SAV v Bratislavě připravila 1. mezinárodní kolokvium (= vědecká rozprava) o plánované vegetační mapě Evropy (dále jen VME). Toto kolokvium se konalo 23.-26.4.1979 v Liblicích u Mělníka a stalo se vlastním počátkem projektu přípravy VME. V mnohých zemích Evropy byl touto mezinárodní akcí vyvolán velký zájem o spolupráci a můžeme říci, že vlastně tím skutečně začala celoevropská spolupráce na přípravě jednotné VME, a to "mapy přirozené vegetace".

Ale existovaly zde různé školy a různé názory na to, jaké mapovací jednotky použít. Proto úkolem prvního společného setkání, věnovaného tomuto mezinárodnímu projektu, bylo navrhnout a odsouhlasit společnou legendu, přijatelnou pro všechny zastoupené evropské země, dohodnout se na kompromisu mezi jednotlivými vegetačními školami při tvorbě jednotné, co možná detailnější legendy, která by přispěla k metodickému sjednocení a umožnila následné využití mapy. Návrh legendy měl být volen tak, aby mohl sloužit i jako příklad pro sestavení jednotné legendy vegetace jiných kontinentů.

Během práce na projektu v letech 1979-2001 bylo organizováno 11 mezinárodních pracovních porad v různých zemích Evropy a kromě toho četné bilaterální i multilaterální porady. Při těchto poradách se projednávaly teoretické, metodické a vědecko-organizační otázky, které při kolektivních diskusích přispěly ke vzájemnému pochopení a umožnily další postup práce. V letech 1979-1989 byly tyto mezinárodní porady vždy v některé ze zemí východního bloku.

Další mezinárodní porada se konala v červnu roku 1980 v Alšovicích a v říjnu 1980 v Třeboni. Porady redakční skupiny byly roku 1981 na Slovensku (Východná) a v červnu 1987 v Praze. Dvě mezinárodní sezení byla v říjnu 1983 a v září 1985 v maďarském Vácrátótu u Budapešti. Další zasedání se konalo v rámci 22. generálního shromáždění Mezinárodní unie biologických věd IUBS, při němž byl schválen vědecký program projektu "Vegetační mapa Evropy" (1982).

Dvakrát se sešli vědci ze zemí východní Evropy: v červnu 1983 v Kyjevě, v září 1984 v Burgasu. Tato dvě zasedání byla věnována odsouhlasení vegetační mapy pro oblast střední a východní Evropy.

Problematice vegetačního mapování evropských vysokohoří bylo věnováno samostatné symposium "Ekologie vysokohoří" v Gruzii 1984 (Tbilisi, Kazbegi). V květnu 1990 byla porada ve Varšavě, v květnu 1992 v Bonnu (Bad-Godesberg) a v prosinci 1995 na ostrově Vilm u německé Rujany. Byly tam projednávány všechny vegetační mapy dokončené v různých evropských zemích a zároveň se diskutovala možnost využití a vyhodnocení VME pro ochranu přírody, krajinné plánování a jiné.

Po smrti Roberta Neuhäusla, hlavního koordinátora projektu, v dubnu 1991 byl na poradě v Průhonicích (U.Bohn, Z.Neuhäuslová, H.Schlüter) dohodnut další postup práce na celoevropské mapě. Zdence Neuhäuslové připadla koordinace pro země východní Evropy, Udo Bohn z Bonnu (Bad Godesbergu) převzal roli hlavního koordinátora projektu a Heinz Schlüter konečné sjednocení připravované publikace. Pro konečnou fázi přípravy celoevropské mapy byly využity všechny dostupné geologické, pedologické, klimatické atlasy, vegetační monografie i syntaxonomické přehledy. Docházelo k četným poradám pracovníků sousedících zemí při sjednocování mapy včetně terénních exkurzí. Dost času zabrala revize použité literatury, kde citace často nebyly kompletní nebo byly i zcela chybné. K tématu "použití a vyhodnocování VME" bylo organizováno symposium na ostrově Vilm ve východním Německu v roce 1991 pod vedením H.D.Knappa.

PŘÍPRAVA VME V ČASE:

1. mezinárodní kolokvium v Liblicích u Mělníka 1979 (1975 - Leningrad)

Resoluce:

1. Mapa přirozené vegetace měřítka 1:3 milionům.
2. Mapovací jednotky budou zpracovány na základě fytoc. znaků a metodik. Obsahem budou též vegetační mozaiky a komplexy.
3. Mapa má zobrazovat zonální, subzonální, regionální a edaficky podmíněné struktury.
4. Při zpracování mapy mají být tyto principy jednotně použity.
5. Bylo doporučeno zařadit projekt do rámce aktivit UNESCO (MAB nebo IUBS).
6. Návrh na vytvoření pracovních skupin, které zpracují mapovou legendu na základě národních doporučení (skupina pro střední Evropu, jižní, západní aj.).
7. Zřízení pracovního centra pro VME v ČSAV v Průhonicích, vedeného R.Neuhäusla za spolupráce Z.Neuhäuslové

1. pracovní etapa do 1991 - na poradě v Alšovicích v červnu 1980

Příprava jednotné legendy pro střední, severovýchodní Evropu a Balkán. Vzhledem k hierarchickému uspořádání legendy bylo možné uspořádat jednotky legendy zonálně, subzonálně, výškově a regionálně.

V říjnu 1980 2. mezinárodní kolokvium v Třeboni

Návrhy členění 19 hlavních formací, potom porada na Slovensku (Východná) - předloženo 17 hlavních jednotek, jejichž další členění převzaly další spolupracující instituce.

Porada ve Vácrátótu - 1983, 1985

V roce 1987 porada redakčního kolegia v Praze

Předložení nové aktualizované verze legendy mapy a vzorové zpracování formací F, S, U zasláno všem spolupracovníkům.

V dubnu 1990 porada Redakčního kolegia ve Varšavě

Celková legenda mapy byla aktualizována Neuhäuslem a Bohnem a rozeslána zpracovatelům jednotlivých formací.
Práce na této vegetační mapě Evropy 1:2500000 byla zahájena z iniciativy profesora Ozendy a Trautmanna, kteří využili jedinečnou příležitost 12. mezinárodního botanického kongresu 1975 v Leningradě k dohodě o sestavení vegetační mapy Evropy v malém měřítku. To našlo velkou odezvu u akademika Lavrenka (Petěrburg), který tehdy vedl v Komarovově botanickém ústavu v Leningradě laboratoř pro fytogeografii a kartografii. Na základě této předběžné dohody o spolupráci byla zaslána písemná žádost téměř do všech evropských států.
Výsledkem této mezinárodní spolupráce je třísvazková německo-anglická knižní publikace, kolektivní dílo botaniků z téměř všech zemí Evropy, při jehož přípravě byl Botanický ústav AV v Průhonicích jedním ze tří hlavních koordinačních pracovišť kromě Bonnu a Sankt Peterburgu. Po smrti R.Neuhäusla pokračovala Z.Neuhäuslová v zajištění tohoto celoevropského projektu.
Další informace o této 3svazkové publikaci naleznete na stránkách Botanického ústavu AV ČR (část Vegetační mapa Evropy).

VÝZNAM VME:

Mapa je odrazem stanovištních podmínek a přirozeného růstového potenciálu. Poskytuje základní informace pro ochranu přírody a krajinné plánování, podklady pro ekologickou klasifikaci Evropy pro posouzení jedinečnosti, vzácnosti nebo ohrožení různých vegetačních jednotek. Je cenným pramenem pro doplnění celoevropské sítě chráněných území. Nabízí podklady pro posouzení změn vegetace vlivem globálního oteplení i pro srovnávací ekosystémové studium i monitoring v různých oblastech výskytu určitých mapovacích jednotek. Je podkladem pro členění Evropy jak z hlediska vegetačního, tak i klimatického a pedologického. Podává informace o výskytu taxonů v různých vegetačních jednotkách a tudíž v různých územích - z území do té doby velmi málo prozkoumaných (Turecko, Albánie, ...). Je impulsem a pomůckou pro vytvoření výzkumných týmů v nadnárodním měřítku v rámci studia biodiverzity (hospodaření s vodou v krajině aj.).