Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Historie Rosettské desky
Rosettská deska ležela v písku téměř 200 let, až v roce 1799 ji objevil Napoleonský voják blízko obce Rosetta u Nilu. Co to Rosettská deska je? Je to deska z čedičového kamene, velká asi jako běžný kuchyňský stůl a silná téměř 30 cm. Deska obsahuje 3 druhy písma - 32 řádků démotického textu, 14 řádků hieroglyfického textu a 55 řádků textu řeckého. Právě díky řeckému písmu bylo zjištěno, že deska pochází z doby 196 př.n.l., tedy z doby, kdy v Egyptě vládla dynastie Ptolemaiovců. [1]

Ptolemaiovci
Ptolemaiovci začínají vládnout po dobytí Egypta Alexandrem Velikým. Po jeho smrti byla říše rozdělena mezi jeho generály. Egypt připadl Ptolemaiovci, který se později prohlásil králem. Řečtina se stala hlavním státním jazykem a hlavním městem byla prohlášena Alexandrie.
Alexandrie se stala jedním z nejdůležitějších měst v helénském světě. Vládce Ptolemaios se snažil zdůrazňovat egyptského ducha a kulturu. Nechal postavit mnoho chrámů.
V době jeho vlády se stali bohové Osiris, Isis a Horus symbolem ideální rodiny a kult bohyně Isis, stále velmi populární, se rozšířil i mimo Egypt. Literatura v této době vzkvétala, hlavně díky knihovně v Alexandrii, která byla v té době největší.
Později začala rodina Ptolemaiovců ztrácet své postavení a Egypt se dostával do větší podřízenosti Říma. Nastávaly i jiné signály úpadku, například hromadné útěky lidí, které v některých případech vedly až k vylidnění měst. Řádění lupičů, plenění chrámů a jiné reakce lidí zatlačených za hranice hladu. K tomu se přidaly hrozby ze strany Říma, kterému Egypt dokázal vzdorovat jen pomocí tučných úplatků. Cílem Říma byla likvidace egyptského panství.
Rok po vytesání Rosettské desky, tedy v roce 195 př.n.l. došlo k dohodě, která nebyla pro Egypt vůbec výhodná. Podle této smlouvy zůstane v rukou Ptolemaiovců jen Muréna a Kréta.
V té době vládl v Egyptě Ptolemaios Epiphanes V., který se narodil roku 210 př.n.l. a královskou hodnost převzal jako šestileté dítě.
Text Rosettské desky se týká poctě právě faraóna Ptolemaia V. po zbožštění. Na desce se popisuje i obléhání Lycopolis a královy skutky pro chrám. Text dále pokračuje svým hlavním účelem a to vytvořit kult krále Ptolemaia V. [2]

Hieroglyfy
Hieroglyfické písmo vzniklo v ranodynastické sféře jako ucelený a ustálený systém a nástroj administrativy, hospodářství a obchodu. Egypťané hovořili jazykem, který patří do semitsko-hamitské rodiny jako její osobitá větev.
Po sumersko-babylónském klínopise představuje egyptské písmo druhou nejdůležitější písmovou soustavu starověkého Blízkého východu.
Slovo hieroglyfy pochází z řečtiny a znamená posvátné vyřezávání. Egyptský název pro hieroglyfy se přepisuje jako net jet = slova bohů.
Egyptské písmo se vyvíjelo jinak, než písmo sumerské. Mezopotamské piktogramy se začaly poměrně brzo schematizovat. Egyptské písmo si ale dlouho udrželo obrázkový charakter a z počátku bylo těsně spjato s uměním. Vrchol svého typologického vývinu dosáhlo až v období první dynastie.
Hieroglyfy vznikly asi před 4000 př.n.l. Skládají se ze tří druhů znaků:

1. ideogramy - znamenaly to, co znázorňovaly
2. fonogramy - vyjadřovaly zvuk
3. determinanty - tyto znaky se nevyslovovaly a používaly se pouze k rozlišení významu slov stejně psaných a vyslovovaných

Ideogramy se používaly poměrně málo. Pozdější fonetizace znaků ideogramy nevytlačila. Fonetizaci se vynucovala gramatická struktura egyptštiny, jazyka bohatého na částice a předložky. Na zápisy těchto gramatických forem už pouhé symboly nestačily. V egyptštině se samohlásky rozlišovaly především gramatickou funkcí, nikoli slovním významem. Tak se stalo, že egyptské písmo vůbec nepoznalo znaky pro samohlásky.
Do dnešního dne není jasné, jak se vlastně egyptská slova vyslovovala. Následkem dalšího vývinu se některé znaky používaly častěji než jiné. Egyptská písma tím nastoupila cestu k vývinu abecedy, ale už ji nedovršila, zastavila se v půli cesty.
Udržovaly se například tzv. bilaterální znaky, které označovaly skupiny. Existovaly i trilaterální znaky. Takto se postupně vytvořilo 24 jednohláskových znaků, která se po celá tisíciletí měnila jen málo.
Uvádí se, že v klasickém období se používalo okolo 700 znaků. Repertoár hieroglyfů se ale měnil. Některé znaky se postupně přestaly používat a objevovaly se jiné. Složitost písma také vyhovovala kněžím, kteří se bránili monopolu na vzdělávání, a také písařům, kteří v Egyptě byli velmi vážní.
Unilaterální tedy fonetické znaky hrály v Egyptském písmu jen pomocnou úlohu a upřesňovaly čtení ideogramů. Když byl některý ideogram dvojznačný, připojil se k němu fonetický znak, který zpřesnil jeho čtení.
Determinanty se používaly poměrně často. Determinantů bylo poměrně hodně a mohly někdy fungovat i jako samostatné ideogramy.
Charakter egyptského písma z části souvisel i s písařskou technikou. Monumentální nadpisy se tesaly do kamene a na ostatní se používal papyrus, dřevo, slonovina, kůže a kov. Na papyrus se psalo štětcem. Písaři sedávali se skříženýma nohama, nebo stáli. Směr psaní určovala vlákna papyrusového svitku.
Hieroglyfické písmo plnilo funkci monumentálního a ornamentálního písma a nikdy se neodpoutalo od uměleckého projevu. Hieroglyfy se většinou kolorovaly. [3]
Vrchol rozkvětu dosáhly hieroglyfy za nového království (1500-1100 př.n.l.). Hieroglyfické písmo mělo velkou estetickou hodnotu, ale v běžném životě se nedalo používat, a proto vzniklo písmo hieratické.
Hieroglyfy se zjednodušovaly pro egyptský lid. V období od 25. dynastie (730 př.n.l.) se písmo zjednodušilo ještě jednou a vzniklo písmo démotické (lidové). Toto písmo se vyvinulo z písma hieratického, ale z typologického hlediska nepředstavuje pokrok.
Hieroglyfy byly používány i pod perskou vládou (6-5 století př.n.l.) i po dobytí Egypta Alexandrem Velikým. Římané a Řekové začali později hieroglyfy potlačovat a kolem 4 st.n.l už umělo jen málo Egypťanů hieroglyfy používat.
Masivní rozšíření hieroglyfů ustálo po uzavření všech nekřesťanských chrámů římským císařem Theodosiem I. Poslední známý nápis psaný hieroglyfy je z chrámu na jihu z roku 391 n.l.
Vědci soudí, že složitost hieroglyfů měla i praktické účely. Někteří dokonce věří, že hieroglyfy fungovaly jako způsob jak rozlišit Egypťany od cizinců.
Je ovšem zarážející, jak rychle toto písmo upadlo do zapomění.

Rozluštění hieroglyfů
Když byla Rosettská deska v roce 1799 objevena, několikrát změnila majitele, až se dostala do britského muzea v Londýně. Ještě předtím byli k Rosettské desce povoláni dva odborníci z Paříže, kteří z desky sňali otisky. Několik otisků se dostalo až do Paříže a potom do rukou Jean Francois Champolliona, který hieroglyfy rozluštil.
O rozluštění hieroglyfů se pokoušeli i jiní, jak už bylo řečeno, deska obsahovala tři druhy písma - hieroglyfické, démotické a řecké. Právě díky řeckému písmu se podařilo švédskému diplomatovi a filozofovi Akerblad rozluštit všechny vlastní jména v démotické části desky. Navíc určil slova "chrám" a "Řekové".
Jeho pokusy ovšem ztroskotaly díky nedorozumění starého 1400 let, kdy Egypťan Horrapollon, který žil ve 4 století př.n.l., řekl, že písmo je čistě obrázkové. Proto se vědci od 17. století pokoušeli překládat hieroglyfy jako symboly.
Až Thomas Young, fyzik a lékař se osmělil k odvážnému kroku a přestal ve znacích hledat symboly. Young rozpoznal jména panovníků, která Egypťané dávali jako znamení úcty do oválných rámečků zvaných kartuše, ale i on nakonec couvl.

Jean Francois Champollion
Každý kdo studoval starověký Egypt musí znát Jean Francois Champolliona. On dal učencům klíč k luštění hieroglyfů, někdy se mu říká "otec egyptologie". On dal světu základy k pochopení starověkých Egypťanů.
Champollion se narodil v době Velké francouzské revoluce 23. prosince 1790. Ze začátku ho vzdělával jeho starší bratr. Jako desetiletý byl poslán na studia.
Champollion si už jako jedenáctiletý osvojil mimořádné znalosti latiny a řečtiny. Pokoušel se číst Vergilia a Homéra v originále. V jedenácti letech čte bibli v hebrejštině. Ve třinácti se začíná učit arabsky, syrsky, chaldejsky a později kopsky.
Na svých studiích v šestnácti letech se snažil dokázat, že stará čínština je podobná staroegyptštině. Jako sedmnáctiletý kreslí historickou mapu Egypta. Mapu později předkládá jako svou závěrečnou práci v akademii ve francouzském Grenoblu a je ve svých sedmnácti letech zvolen jejím členem.
V devatenácti letech přijal místo historika v Grenoblu a získal titul doktora. Do roku 1816 učil v Grenoblu. V roce 1818 byl na královské akademii - v této pozici se mohl více věnovat studiu jazyků dávného Egypta.
V této době byl pod patronátem francouzských králů Ludvíka XVIII a Karla X, kteří mu sponzorovali cesty, kde mohl studovat muzejní sbírky v jiných zemích.
Po jeho návratu ze studií se stal konzervátorem v muzeu Egypta Louvru a byl zodpovědný za první otevření sbírky veřejnosti.
V roce 1828 provedl svou první a poslední cestu do Egypta. Champollion přistál v Alexandrii a začal studovat Egypt. V Egyptě byl do roku 1829. Byl to první systematický výzkum historie Egypta.
Zatímco byl v Egyptě, posílal domů dopisy, které byly publikovány ve Francii každý den a po jeho smrti byly vydány jako kniha jeho bratrem a dcerou.
Jeho zápisky a nákresy byly základem k bádání dalších vědců. Champollion také v Egyptě vykoupil značné množství starožitností, aby obnovil a doplnil sbírky v Louvre.
Když se vrátil z Egypta, věnoval se dokončení egyptské gramatiky a slovní zásoby. Champollion zemřel 4. března 1832 na mrtvici.
Champollionova cesta k dešifrování hieroglyfů byla dlouhá a úmorná. Champollion opíral svou teorii o jména panovníku v kartuších. Když bylo možno přečíst řecký text a v něm jména Ptolemaios a Kleopatra v kartuších, bylo možno zjistit, jak se tato jména psala i v písmu starověkých Egypťanů. [4]
Champollion zjistil, že starověký egyptský písař měl k dispozici 700 hieroglyfických znaků. Champollion dospěl k tomu, že se tyto znaky dají rozdělit do již jmenovaných tří skupin:

1. ideogramy
2. fonogramy
3. determinanty

V tom spočívalo největší ztížení pro rozluštění hieroglyfů, tedy rozpoznat, který znak patří do té čí oné kategorie.
Champollion předložil studii francouzské akademii věd historických a archeologických. Obsahovala základy čtení hieroglyfů. Později předložil členům akademie důkaz o tom, že správně rozluštil hieroglyfy.

Přítomnost a Rosettská deska
Rosettská deska byla vystavena v britském muzeu od roku 1802 s jedním přerušením. Ke konci první světové války v roce 1917 mělo muzeum obavy o své sbírky kvůli těžkému bombardování Londýna. Rosettská deska proto strávila další dva roky ve stanici podzemní poštovní dráhy asi 50 stop podzemí v Holbornu. [5]
Když byla Rosettská deska objevena, byl její povrch zkopírován - na desku byl nanesen inkoust a na něj potom bílý papír. Od té doby bylo uděláno spoustu kopií desky. Materiály, které byly na zkopírování použity, se na desce uchytily a tím ji znečistily. K znečištění přispělo i to, že na desku sahalo spoustu lidí, ze kterých se na desce uchytil lidský tuk.
Kvůli velkému znečištění desky se v roce 1999 britské národní muzeum rozhodlo, že desku očistí. Nejprve byl odstraněn tuk z lidských rukou a na konec i tiskařský inkoust, který byl použit v roce 1799.
Deska byla očištěna bavlněným hadrem, mýdlem, acetonem a čistou vodou. Nakonec byla odstraněna i bílá barva, která byla nanesena na desku v roce 1981 a která měla chránit text desky.
Vědci nechali ve spodní části desky malý čtvereček, který zůstal neočištěn, aby se ukázalo, jak byla deska špinavá.
Před očistěním měla deska šedorůžovou barvu. Po očištění deska získala svou původní barvu - a to červenohnědou. Materiál, ze kterého byla deska vyrobena, byl podrobně analyzován a bylo zjištěno, že jde o čistý minerál. Barva kamene je způsobena příměsí železa.
Po objevení Rosettské desky začal systematický výzkum Egypta. Egyptolog Alexandr Scharff v roce 1939 řekl: "Dnes už texty neluštíme, ale čteme je."

POUŽÍTÁ LITERATURA:

[1] Egypt: Objevitel písma [online]. 2004 , poslední úpravy: 5.10.2004 [cit. 2005-12-02]. Dostupný z WWW: faraon.wz.cz/umeni/umeni.htm

[2] TŮMA, Radek. Úpadek ptolemaiovského Egypta [online]. 2004 [cit. 2005-10-20]. Dostupný z WWW: antika.avonet.cz/article.php?ID=1414

[3] KRUPA, Viktor, GENZOR, Jozef. Písma sveta. 1. vyd. Redaktorka Želmíra Pinterová. Bratislava: Obzor, 1989. 2. Egyptský okruh, s. 78-91. ISBN 80-215-0011-5.

[4] WARREN, John. Jean Francois Champollion: The Father of Egyptology [online]. 1999-2003 [cit. 2005-12-02]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: www.touregypt.net/featurestories/champollion.htm - životopis J.F.Champolliona

[5] The Rosetta Stone: Valuable key to the decipherment of hieroglyphs [online]. 2000 [cit. 2005-10-20]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: www.thebritishmuseum.ac.uk/compass/ixbin/goto?id=OBJ67