Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Úvod

Vybrala jsem si téma sacharidy, protože se sama potýkám se sníženou tolerancí laktózy a chci se dozvědět o sacharidech mnohem více, než se učíme v hodinách. Rozhodla jsem se pro zpracování přehledu nejdůležitějších sacharidů a některých onemocnění spojených se sacharidy. Zároveň si jako cíl kladu upozornit na rizika onemocnění a škodlivost nadměrného příjmu sacharidů.

Sacharidy obecně

Sacharidy jsou jednou ze základních složek naší potravy. Tvoří nadpoloviční většinu všech přijímaných živin z potravy. Dle nutričních hodnot bychom měli denně sníst 55-60 % sacharidů z celkového objemu příjmu. Sacharidy můžeme rozdělit podle počtu základních stavebních jednotek do tří základních skupin - monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Sacharidy jsou nejrozšířenější přírodní látky, které živočichové a lidé přijímají potravou. Alternativně je může organismus získat látkovou přeměnou aminokyselin (z proteinů) či glycerolu (z lipidů).

1. Monosacharidy
   Monosacharidy obsahují jednu základní sacharidovou jednotku a říkáme jim proto jednoduché. Mohou být cyklické nebo necyklické, mít různý počet uhlíků nebo funkční skupinu. Monosacharidy obsahují tři až šest, vzácně i sedm uhlíků. Podle funkční skupiny rozlišujeme aldózy a ketózy. Mohou se lišit také uspořádáním - některé se stáčí doprava (D forma), jiné doleva (L forma). Pokud se stáčí doprava, jedná se o positivní monosacharid, stáčí-li se doleva, je negativní. O jaký typ se jedná, poznáváme podle postavení -OH skupiny na posledním chirálním uhlíku. Nejdůležitějšími zástupci jsou: D-ribóza, D-glukóza, D-fruktóza, D-galaktóza a D-manóza.
   1. Ribóza
      Tento jednoduchý pětiuhlíkatý sacharid je velmi významný v lidském těle. Tvoří nepostradatelnou část látek ATP, RNA a jiných. Ke zvýšené spotřebě ribózy dochází zejména při zvýšeném nebo velmi intenzivním tréninku. Bez dostatečného množství ribózy není tělo schopno produkovat ATP. V RNA je pak ribóza zodpovědná za proteinovou syntézu. Co se týče DNA, jedná se o diribonukleovou kyselinu, jež je tvořena dvěma polynukleotidovými řetězci.
   2. Glukóza
      Hroznový cukr nebo krevní cukr, i tak můžeme nazvat glukózu. Tento jednoduchý sacharid je jeden z nejběžnějších v přírodě. Je nezbytný pro fungování organismu, protože funguje jako spolehlivý zdroj rychlé energie pro všechny buňky ve všech typech tkání v lidském těle. V těle se ukládá při nespotřebování ve formě glykogenu, což je složitý sacharid, který se ukládá především v játrech a svalech. Z přebytečného množství glykogenu v těle může pramenit mnoho typů onemocnění.
      Udržení stabilní hladiny glukózy v krvi je nezbytné pro fungování CNS a dalších částí těla. V případě snížené nebo naopak zvýšené hladiny krevního cukru můžeme hovořit o dvou typech onemocnění. Při sníženém stavu pod 2,2 mmol/l se jedná o hypoglykémii, častější je však zvýšená hladina, což je základní projev cukrovky.
      Nejvíce glukózu přijímáme v potravě s obsahem sacharidů - obecně sladké pokrmy, ovoce a mnoho dalších. Štěpení probíhá v tenkém střevě a je využívána především ve svalech jako zdroj okamžité energie. Hladina glukózy v krvi se dá měřit glukometrem a slouží zejména lidem trpící cukrovkou.
   3. Fruktóza
      Další velmi běžný monosacharid vyskytující se jako součást sacharózy zejména v ovoci. Je základní látkou pro tvorbu inulinu (polysacharid). Má srovnatelný energetický potenciál jako glukóza, ale liší se v reakci organismu na sebe. Přítomnost fruktózy totiž neregistruje slinivka, nestimuluje tedy vylučování inzulinu, neovlivňuje glykémii a je metabolizována nezávisle na inzulinu. Příjem samotné fruktózy nijak neovlivňuje potlačení chuti na sladké, což vede k vyššímu příjmu, a právě proto, že je energeticky srovnatelná s glukózou, vede k nadváze. Nejvyšší obsah fruktózy najdeme v medu, dále ve zralých jablkách a dalším ovoci. Méně je ho pak v zelenině nebo luštěninách.
   4. Galaktóza
      Galaktóza je jednoduchý sacharid, která tvoří další součást složitých sacharidů, například glykoproteiny, glykolipidy, laktózu a jiné. Nejvýznamněji se uplatňuje v mateřském mléce všech savců a slouží jako výživa pro mláďata savců, včetně lidských dětí. Pokud se dostane do jater, začne se velmi pomalu přeměňovat na glukózu.
   5. Manóza
      Nepříliš známá manóza se přirozeně vyskytuje jen v malém počtu druhů ovoce, například v hruškách nebo jablkách. Největší význam má v močových cestách, kam je vylučována, protože zde na sebe váže bakterie Escherichia coli, které pak ztrácí schopnost uchycení na sliznici močového měchýře. Díky tomuto spojení existuje přírodní alternativa antibiotik při urologických problémech. Při léčbě močových onemocnění se kombinuje nejčastěji s brusinkami nebo propolisem, ten má široké spektrum protizánětlivých účinků. Významným zdrojem manózy jsou především kvasné produkty.
2. Oligosacharidy
   Oligosacharidy tvoří mezistupeň mezi mono- a polysacharidy. Tvoří je dva až devět monosacharidů spojených glykosidickou vazbou. Nejčastěji u nich probíhá hydrolýza, kdy dochází k rozpadu oligosacharidů na původní monosacharidy. Nejvýznamnějšími zástupci jsou maltóza, laktóza, a sacharóza. Na některé oligosacharidy může vznikat intolerance, která je způsobena nedostatkem štěpících enzymů v těle. Typickým příkladem je laktóza, jejíž intolerance je v populaci stále běžnější.
   1. Maltóza
      Molekulu tvoří dvě spojené molekuly glukózy, vyskytuje se ve sladu, jenž se používá na výrobu piva. Odtud je odvozen název sladový cukr. Nejprve dojde k hydrolýze maltózy a poté díky kvasinkám při procesu kvašení piva se vzniklá glukóza přeměňuje na ethanol s vedlejším produktem CO₂.
   2. Laktóza
      Disacharid tvořený glukózou a galaktózou se vyskytuje v mléku a výrobků z něj. Je to jeden z alergenních prvků a může na něj vzniknout alergie či intolerance. To se může projevovat různými příznaky, nejčastěji však střevními potížemi. Na vině bývá nedostatek enzymů štěpící laktózu - laktáza. Ta se může dodávat i uměle v tabletkách vždy před konzumací potraviny s obsahem laktózy. Tím se účinně sníží projevy intolerance.
   3. Sacharóza
      Nejběžnější disacharid, kombinace glukózy a fruktózy. Známý také jako třtinový nebo řepný cukr, název je odvozen právě od surovin, z nichž se získává. V domácnosti jej má téměř každý - v podobě moučkového cukru nebo cukru krystal. V neposlední řadě má sacharóza největší podíl na vzniku obezity a její nadměrné množství zatěžuje játra. Sacharóza se vyrábí v cukrovarech hlavně z řepky, jež se v současné době v České republice hojně pěstuje.
3. Polysacharidy
   Deset a více monosacharidů tvořící dlouhé řetězce označujeme jako polysacharidy, které jsou spojeny opět glykosidickou vazbou. Obvykle už o nich nemluvíme jako o cukrech, protože nejsou sladké. Ve vodě jsou téměř nerozpustné a podléhají hydrolýze - postupně na oligosacharidy a na monosacharidy. Nejvýznamnější je zásobování a stavební funkce. V přírodě jsou běžně rozšířené zejména v rostlinách, kde tvoří jejich stavební tkáň, jako celulóza nebo chitin, který se vyskytuje na povrchu členovců. Další polysacharid rostlinného původu je například škrob, který slouží jako zásobárna energie.
   1. Škrob
      Tento rostlinný polysacharid najdeme v největším zastoupení například v bramborách, v potravinářství se však hojně využívá na zahušťování omáček, polévek, přidává se do salámů a dalších potravin jako náhražka masa. Stejný škrob použijeme i na výrobu lepidel nebo škrobení prádla - proces úpravy oblečení, zejména aby drželo tvar a méně se špinilo. Přítomnost škrobu v potravinách dokazujeme za použití jodové tinktury, která reaguje se škrobem změnou barvy - tmavé odstíny modré či fialové.
   2. Glykogen
      Svou funkcí je glykogen srovnatelný se škrobem v rostlinách. Tvoří zásobárnu energie u živočichů, ukládá se hlavně v játrech a svalech. Energie se z něj uvolňuje při rozkladu na glukózu, ze které se čerpá další energie.
   3. Celulóza
      Hlavní složka rostlinné tkáně, celulóza, je zároveň jednou z nejrozšířenějších organických látek na planetě. Má neopomenutelný význam u rostlin, v dřevinách, ale i u jednoduchých organismů, například pláštěnců. Pro organismus živočichů je nestravitelná z důvodu absence štěpících enzymů. V průmyslu se hojně využívá na výrobu papíru nebo textilu - celulóza se nachází také v rostlinách bavlny, lnu a konopí. Zároveň se celulóza řadí do skupiny látek označených jako vláknina.
   4. Vláknina
      Skupina látek především rostlinného původu, které jsou nestravitelné. Kromě celulózy sem řadíme z těch známějších také škrob. Vláknina v našem těle hraje důležitou roli při udržování správné funkčnosti střev a vylučování odpadních látek. Konzumace vlákniny působí preventivně proti zažívacím potížím, dobře čistí celý trávicí trakt. Nadbytek vlákniny v těle však může pro její nestravitelnost způsobit nadýmání a zácpu. Jako nejlepší zdroj vlákniny je ovoce - banány, jablka nebo listová či kořenová zelenina. Hodně vlákniny najdeme také v obilovinách a výrobcích z něj.

Výskyt sacharidů

Mono- a oligosacharidy nalezneme nejběžněji v jídle a jejich přítomnost poznáme podle sladké chuti. Polysacharidy už tak snadno nepoznáme, ale vyskytují se především v rostlinné stravě. Jedná se o velmi běžné látky, které přijímají těla rostlin i živočichů. Každý organismus zpracovává sacharidy trochu jinak, ale v zásadě jsou buď zdrojem energie, nebo stavební látkou.
Výskyt jednotlivých sacharidů byl popsán u každého předchozího zástupce.

Onemocnění

1. Cukrovka
   Latinsky diabetes mellitus. Vzniká při snížené tvorbě inzulinu, hormonu, který zajišťuje vstup cukru do buněk. Pokud se inzulin netvoří v dostatečném množství, znamená to poškození ostrůvků ve slinivce břišní. Přijímané sacharidy, které se v těle štěpí na glukózu, se nemohou vstřebávat do buněk a vzniká přebytek v krvi. Zároveň jsou buňky bez energie a tělo se snaží čerpat energii alespoň z tuků. Ze zbytků nespotřebovaných tuků zůstává v těle přebytečný odpad v podobě ketolátek a organismus trpí. Nemocnému se špatně dýchá, není mu dobře.
   Léčba probíhá na diabetologii pod dohledem specializovaného lékaře, jenž pacientovi podává dostatečné množství inzulinu formou inzulinového pera, konzultuje s pacientem dietu a denní režim, který musí být pravidelný.
   Cukrovka může vzniknout na základě genetické predispozice, vlivem špatné životosprávy nebo věkem. Genetická cukrovka se dědí po rodičích a je tedy vrozená a většinou se projevuje už po narození. I bez genetického předpokladu však nemáme jistotu, že se nám cukrovka vyhne. Kvůli špatné životosprávě, zejména vysoké konzumaci sacharidů a následně jejich malé spotřebě, se může cukrovka projevit i během života do té doby zdravého jedince. Pokud bude poškozena slinivka a výrazně klesne hladina inzulinu v krvi, je potřeba jej dodávat zvenčí. Dále pak existuje "starobní" cukrovka, jež se projeví s přibývajícím věkem, kdy se začíná přirozeně snižovat výroba inzulinu, opět to může být v kombinaci se špatnou životosprávou. Posledním známým typem je těhotenská cukrovka, která se objevuje u žen v těhotenství. Tělo nestíhá produkovat dostatečné množství inzulinu a opět je to potřeba hlídat na specializovaném pracovišti. Většinou po ukončení těhotenství se hladinu inzulinu přirozeně srovná, cukrovka může být pouze dočasná.
   Dodržováním správné životosprávy, konzumováním kvalitních potravin a dostatečným pohybem můžeme cukrovce předcházet a udržovat si naše tělo v kondici. Jako prevence se doporučuje také pohyb na čerstvém vzduchu a vyvážený jídelníček. Vše totiž může souviset se vším a jakýkoli malý nedostatek může vést k řetězové reakci.
2. Intolerance sacharidů
   Intolerance neboli nesnášenlivost je snížená schopnost štěpit některé druhy sacharidů. Nejčastěji se jedná o absenci enzymu laktázy, která štěpí laktózu. Vzácně můžou chybět i jiné slizniční enzymy - například sacharáza nebo izomaltóza. S tímto onemocněním se buď člověk narodí, nebo se projeví během života, například při prodělání infekčního střevního onemocnění nebo celiakii.
   Příznaky mohou být různé - od častých průjmů, přes nadýmání, křeče v břiše, až po nepřibývání na váze. Pokud není onemocnění včas správně rozpoznáno, může se plést s jinými střevními onemocnění podle akutních příznaků. Vyšetření a definitivní stanovení diagnózy se provádí na základě endoskopického vyšetření sliznice tenkého střeva.
   Léčba probíhá za vysazení mléčného cukru, čili formou diety. Zároveň v dnešní pokročilé medicíně již můžeme zakoupit enzym laktázu v tabletách, které natráví laktózu a pomohou tak tělu se štěpením.

Závěr

Cílem této práce bylo sestavit přehled nejdůležitějších sacharidů, jejich výskyt a funkci. Dále bylo upozorněno na onemocnění související se sacharidy a jejich štěpením a představena vhodná prevence.