Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sopka neboli vulkán je místo na zemi, které má obvykle tvar hory, kde roztavené magma vystupuje či vystupovalo na povrch. Je to jeden z nejviditelnějších projevů energetických procesů uvnitř planety Země.

Sopky dělíme podle několika hledisek. Obecně je rozdělujeme mezi činné a nečinné, ale také je můžeme dělit na monogenní a polygenní. Monogenní jsou ty, které vznikly jedinou činností. Naopak polygenní sopky vznikly několika činnými obdobími, jež se střídaly s obdobími nečinnosti.

Když je sopka činná, vytéká z ní magma, které dosahuje teploty mezi 590°C až 1400 °C. Tekoucímu magmatu se pak říká láva. Výbuch sopky bývá doprovázen silnými otřesy.
Než sopka vybuchne, vysílá varovné signály. Varovat nás může třeba znepokojené chování zvířat, unikající kouř ze sopky, zvýšená teplota, zvýšená slanost vody (pokud se v blízkosti sopky nachází moře) a podivné zvuky jako dunění a hřmot pod zemí.

Výbuchy sopky dělíme do několika skupin. Mezi nejznámější výbuchy patří výbuch havajský, vulkánský, strombolský a pliniovská erupce.
Havajský výbuch vzniká jen zřídka. Je charakteristický pomalým vytékáním velmi řídké lávy ze širokého nízkého kráteru, což je v důsledku výhodné pro zemědělce, protože sopečné oblasti jsou pak díky vysokému obsahu minerálních látek velice úrodné.

Mezi nejznámější evropské, ale i celosvětové sopky patří Etna na Sicílii a Vesuv na Apeninském poloostrově. Obě sopky jsou činné.
Vědci rovněž zkoumají například sopky na Islandu za účelem pochopit, jak příroda po tisíce let utvářela podobu planety Země.

I u nás v Čechách máme sopky. Aktivní sopku sice nemáme žádnou, ale můžeme pozorovat jejich doznívání v podobě horkých i chladných minerálních pramenů např. u Františkových Lázní. Také tu máme řadu útvarů upomínající na sopečnou činnost, kupříkladu v podobě různých utuhnutých čedičových proudů.
Dříve se na našem území nacházely desítky menších sopek s relativně krátkou dobou činnosti. Našimi nejmladšími sopkami jsou Železná hůrka a Komorní hůrka, které soptily přibližně před 170 tisíci lety. Ze starších sopek zde máme například Velký Roudný, Venušinu sopku, Uhlířský vrch, Vlčí horu, Podhorní vrch, Božídarský Špičák, Trosky, Otickou sopku, Vinařickou horu a Bořeň. Nejznámější sopkou České republiky je Říp.

Těžko přístupné strmé svahy vulkanických kuželů byly nevhodné k hospodářské činnosti. To je jeden z důvodů, proč se zde objevuje velké množství ohrožených druhů rostlin a živočichů. V případě živočichů se jedná především o bezobratlé živočichy a plazy. Na některých těžko přístupných místech byly dříve budovány hrady, např. vrch Kalich, kde jsou zbytky Žižkova hradu.