Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PŘÍČINY SOUPEŘENÍ FRANCIE A ANGLIE

• 1328 ve Francii Karlem IV. vymírá hlavní větev Kapetovců a francouzská koruna podle sálského zákona (Lex Salica) připadá vedlejší linii Kapetovců, rodu Valois [valoa]
• prvním panovníkem z rodu Valois je Filip VI. (1328-1350, synovec Filipa IV. Sličného)
• nárok na francouzskou korunu uplatňuje anglický král Eduard III. (v Anglii 1327-1377, vnuk Filipa IV. Sličného)
• skutečným důvodem války:
  1. byla hrozící ztráta jihozápadních anglických území ve Francii, které drželi Angličané, ale byly lénem francouzské koruny a po pařížském míru 1259 zůstala omezena na úzký pruh pobřeží mezi Bordeaux a Charente (dovoz soli a vína do Anglie)
  2. byl zápas o vliv ve Flandrech (odběratelé anglické vlny, závislí na Anglii, ale volně připojeni k Francii) - zisk z výroby suken

STOLETÁ VÁLKA (1337-1453)

1. etapa války (1337-1360) - převaha Anglie
   • napětí mezi Anglií a Francií přerostlo roku 1337 ve válku, která začala potopením francouzských lodí u flanderského pobřeží, následným vyloděním a pleněním severofrancouzských měst (Caen, Calais aj.)
   • roku 1340 došlo k anglickému vítězství v námořní bitvě u Sluis
   • v roce 1346 propukly rozsáhlé boje, kdy se Angličané pod vedením Eduarda III. vylodí v severní Francii a 26. 8. 1346 poráží francouzské vojsko v bitvě u Crécy [krési], česky Kresčaku, kde zahynul i francouzský spojenec a český král Jan Lucemburský
   • Velké anglické vítězství - v bitvě u Crécy (Kresčaku) porazil anglický král Eduard III. s 16000 vojáky přesilu třicetitisícového rytířského vojska francouzského krále Filipa VI. a položil tím základy své mocenské převahy na kontinentě. V bitvě se Angličané odchýlili od až doposud běžně užívané taktiky. Angličtí rytíři sesedli z koní a setrvali v obraně, boj rozhodli namísto nich lukostřelci, jejichž střelba decimovala útočné houfy Francouzů. Poprvé byly též nasazeny střelné zbraně. Závěrečným útokem bitvu rozhodl šestnáctiletý "černý princ" waleský Eduard.
   • v bitvě u Crécy proti sobě stojí méně početné anglické vojsko (žoldnéřské oddíly lučištníků ze svobodných rolníků) a početnější francouzské vojsko rytířů (těžkooděnci v brněních a s kušemi), které je však neuspořádané, sebevědomé, těžko ovladatelné (osobní statečnost rytířů)
   • roku 1347 navzdory hrdinské francouzské obraně dobývají Angličané Calais
   • dochází k pustošení Francie a dalším neúspěchům
   • v letech 1355-56 vpád "černého prince" do Francie z jihozápadu, porážka Francouzů u Poitiers a zajetí francouzského krále Jana II. Dobrého
   • 1357 rozpuštění generálních stavů v Paříži
   • roku 1360 smlouvou z Brétigny ukončena první fáze války: územní zisky Anglie - Eduard obdržel suverénní vévodství akvitánské, rozšířené o Gaskoňsko, Poitou, Saintonge, Périgord, Limousin a Calais a France platila tři milióny zlatých výkupného za svého krále Jana II. zajatého v bitvě u Poitiers (1356)
2. etapa války (1360-1375) - převaha Francie
   • francouzský král Karel V. reorganizoval armádu (z peněz z vyšších daní), změnil taktiku (místo velkých bitev konal drobné výpady z opevněných hradů a měst)
   • roku 1369 se Francouzi vzbouřili proti Angličanům a v drobných bojích zatlačili početně slabší Angličany k pobřeží
   • proti Francii povstávají flanderská města
   • 1372 byla anglická flotila poražena u La Rochelle - ztráta Akvitánie zahajuje plynulý úpadek anglického postavení ve Francii; dobyta většina ztracených území
   • roku 1375 uzavřeno v Bruggách příměří (boje přestávají i díky vlivu epidemie moru)
   • král Karel V. (1364-1380) v mezidobí urovnává vnitřní spory mezi šlechtou a měšťanstvem
   • 1382 povstalá flanderská města poražena
   • v letech 1405-06 se Francouzi vyloďují ve Walesu a útočí na anglické území ve Francii
   • roku 1392 vypukly ve Francii spory o moc mezi orleánskými a burgundskými vévody za duševně chorého krále Karla VI. (1380-1422, od roku 1391 zvaného Šílený), které přerostly roku 1407 v občanskou válku, došlo k oslabení francouzské monarchie a nové anglické ofenzívě
3. etapa války (1415-1453)
   • v srpnu 1415 se anglický král Jindřich V. (1413-1422) z rodu Lancesterů vylodil ve Francii a znovu prosazuje nárok na francouzský trůn
   • 15. října 1415 Jindřich V. spolu s burgundskými vévody vítězství u Azincourtu
   • Vítězství Angličanů u Azincourtu - anglický král Jindřich V. porazil francouzské oddíly u Azincourtu a rozšířil tím své panství ve Francii. Stoletá válka tak vstoupila do své závěrečné fáze. Jindřich využil nároků svého praděda Eduarda III. na francouzský trůn, aby obnovil válku s Francií, jež se zmítala ve vnitřních zmatcích. Spojil se s Burgundskem, jehož vévoda Jan Nebojácný ho uznal jako krále, aby tak co nejvíce zeslabil moc francouzského krále, svého lenního pána. Dobytí francouzského území potřeboval Jindřich V. především z vnitropolitických důvodů, aby upevnil ne zcela legální pozici lancasterské dynastie. To se mu podařilo, získal na vážnosti, situace v Anglii se konsolidovala a anglická flotila ovládla La Manche.
   • v letech 1417-19 dochází k opětně dobytí Normandie Angličany
   • 1420 uzavřena smlouva z Troyes, která potvrzovala dobytí Normandie Angličany, sňatek Jindřicha V. s dcerou francouzského krále Karla VI. a jeho uznání za francouzského regenta (dědice francouzského trůnu)
   • 1422 smrt Jindřicha V. a Karla VI., na anglický trůn nastupuje nezletilý Jindřich VI.; Anglie s burgundskou pomocí ve válce úspěšně pokračuje; část šlechty a duchovenstva za krále ve Francii vyhlásila Karla VII. - Francouzi se opět vzchopili k odporu
   • konečný zvrat přišel po vystoupení Jany z Arku a odražení Angličanů roku 8. 5. 1429 u města Orléans; následně dobyta Remeš, kde byl za pomoci Jany korunován král Karel VII. (1422-1461) z rodu Valois

Jana z Arku osvobozuje Francii

Francouzská armáda v čele s Janou z Arku (Jeanne d'Arc) vítězí 8. 5. 1429 nad Angličany u Orléansu, čímž došlo ke zvratu ve stoleté válce ve prospěch Francouzů. Již od 14 roků se Jana cítila předurčená Bohem k tomu, aby pomohla následníku trůnu Karlu VII. v jeho boji proti Angličanům. Po orleánském vítězství byl Karel VII. Janou doveden do Remeše a zde korunován. Roku 1430 padla Jana do zajetí Burgunďanů, kteří ji vydali do rukou svých spojenců Angličanů. V roce 1431 byl s ní veden v Rouenu církevní proces pro obvinění z kacířství a čarodějnictví. Byla odsouzena, 30. 5. 1431 upálena.

Roku 1456 Janu z Arku rehabilitovali (v 19. století dokonce prohlásili za svatou) a od té doby je uctívána jako francouzská národní hrdinka.

• roku 1430 Jana z Arku Angličany zajata; Jindřich VI. se nechává korunovat králem Francie
• roku 1431 v Rouenu Angličané Janu upálili jako čarodějnici, ale válku už zvrátit nedokázali
• 1436 Angličané ztrácejí Paříž; Francie uzavírá smír s burgundským vévodou - roste moc Karla VII., která nabývá na síle po obsáhlé daňové reformě roku 1438
• 1444 úmluva z Tours: Anglie postupuje vévodství Maine
• 1449 Angličané porušují tourskou dohodu, výsledkem je zhroucení anglického odporu pod současným francouzským tlakem
• 1453 porážka Anglie u Castillonu ukončuje její úsilí o znovudobytí Gaskoňska, Anglii zůstává pouze Calais a ostrovy v kanálu La Manche
• boj pokračuje do ztracena v neplodných výpravách z let 1474 a 1492
• 1558 ztráta Calais ve prospěch Francie (titul krále Francie si však angličtí králové ponechali až po Jiřího III. a až do roku 1932 je francouzský erb součástí znaku listu The Times)

LIDOVÁ POVSTÁNÍ VE FRANCII A ANGLII

Příčiny povstání

• válečné útrapy, hospodářské škody, drahota, neúroda a hladomor
• oslabené obyvatelstvo podléhá dýmějovému moru (tzv. černá smrt - vysoké horečky, velké bolesti, úmrtí do 4 dnů), jenž přichází v letech 1347 z Východu do Francie, Anglie a ostatní Evropy (1351, 1378, 1380 opakování) - obětí asi polovina populace, zvláště ve městech - hospodářská krize, organizovaná zločinnost - nespokojenost

Povstání ve Francii

• 1358 povstání v Paříži vedené kupcem Étiennem Marcelem (požadavek kontroly hospodářství generálními stavy)
• 1358 selská válka ve střední Francii - povstání jacquérie (podle posměšného označení venkova Jacques Bonhomme = Kuba Dobrák) v čele se "selským králem" Vilémem Cailletem
• porážka obou

Povstání v Anglii

• kritika bohatství a přepychu světského a duchovního panstva - oxfordský mistr John Wycliff, kazatel John Ball (myšlenka rovnosti, zrušení poddanství a roboty - uvězněn)
• 1380 po vypsání daně z hlavy povstání lidu v čele s Watem Tylerem (pálení panských sídel, dokladů o nevolnictví)
• 1381 tažení do Londýna - měšťané otevřeli brány, sympatie řemeslníků a chudiny - král Richard II. uprchl do pevnosti Tower, osvobozen kazatel John Ball - lid jedná s králem, falešný slib krále
• Tyler zákeřně zavražděn, zahynul i Ball, odboj krvavě poražen

PO STOLETÉ VÁLCE

Francie

• Ludvík XI. (1461-1483) posiluje pozice, oslabení vlivu vysoké šlechty, zavedena daň z hlavy (taille), opora měšťanstva a byrokratického státního aparátu
• politické sjednocování Francie, vznik centralizované monarchie, stálé vojsko, vzniká národní trh (hospodářský rozvoj), vznik novodobého francouzského národa, nad místními nářečími převládá francouzština

Anglie

• vnitřní krize v důsledku porážky
• boje o trůn mezi dvěma rody - z jihu Yorkové (znak bílé růže) X ze severu Lancaster (znak červené růže) = válka růží (1455-1485) - pobita převážná část staré anglické šlechty
• vrchol krize: Richard III. (York) X Jindřich Tudor (potomek Lancasterů), Jindřich zvítězil roku 1485 v bitvě u Bosworthu a stal se králem Jindřichem VII. (1485-1509)
• s dynastií Tudorovců dochází k upevnění moci, vzniká tzv. nová šlechta (podnikatelská činnost v oblasti vlnařství a soukenictví), mocenský a hospodářský vzestup (původní prodej vlny se mění na výrobu a prodej jemného a levného sukna, které konkuruje drahému suknu florentskému a flanderskému), vzniká novodobý anglický národ, společným jazykem angličtina