Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STARÝ ZÁKON:

Pět Mojžíšových knih
Genesis - Stvoření Země a člověka, jeho život v Edenu, první hřích. Kain a Ábel, hřešení lidstva, Noe a Potopa. Rozmnožení a rozčlenění lidu, stavba Věže a zmatení jazyků. Hospodinovi pastýři Abrahám, Izák a Jákob, kteří mají rozvést lid do všech koutů Země a nastolit vládu a spravedlnost. Dále rozpory mezi kmeny, boje a nesváry a hlavně odchod Izraelů z Kenaanu do Egypta pod vedením Josefa.
Exodus - Nový farao Izraele nerespektuje a zotročí je. Nařídí zabíjet při porodu všechny izraelské chlapce. Následuje narození Mojžíše, jeho záchrana, jeho zločin a útěk z Egypta. Ožení se se Siporou, má syna Geršoma. Když zadlouho potom pase ovce na Boží hoře, Chorébu, zjeví se mu Hospodin skrze hořící keř a nařídí Mojžíšovi vyvést Izraelce z Egypta. Následují jednání Mojžíše a Árona s faraonem, jeho odmítání a Egyptské rány (zkažení vod, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, vředy, krupobití, kobylky, zatmění Slunce, vyvraždění prvorozených). Poté odchod Izraelců, odražení Egypťanů, přechod přes moře a putování pouští. Následuje přijetí Desatera a přijetí Smlouvy (Mojžíš obdrží od Hospodina všechna možná nařízení a pravidla).
Leviticus - Obsahuje množství řádů, pokynů a zákonů pro kněží (lévijce) i lid.
Numeri - Mojžíš obdrží pokyny pro boje a tažení a konečně dovede Izraelce do Země zaslíbené. Musí však bojovat o své místo s amorejskými kmeny.
Deuteronomium - Mojžíš si vyvolí svého nástupce Jozue a předkládá lidu další pravidla a zákony. Mojžíšova píseň, modlitba a smrt.

Jozue
Hospodinem pověřený Jozue vede lid za řeku Jordán. Obsazují území, dobudou Jericho (sedmkrát hradby obejdou, zatroubí na polnice a hradby se zboří). Dále obsazují další oblasti na severu i jihu.

Soudců
Spojení dvanácti židovských kmenů do náboženského svazu pod vedením tzv. soudců, následuje jejich vláda a boje s okolními národy a kmeny.

Rút

Dvě Samuelovy knihy
První - Úvod a ustanovení Samuela prorokem Hospodinovým, dále ukořístění a návrat Boží schrány. Samuel jakožto soudce pomaže jako prvního krále Židů Saula. Následují boje proti Pelištějcům a setkání Saula s Davidem, který v bitvě proti Pelištějcům v pohoří Gilbóa zabije Goliáše. Saul Davida pronásleduje, ale na konci knihy zemře.
Druhá - Davidovo kralování, jeho boje s Pelištějci, okolními městy i národy. David rozhněvá Hospodina sčítáním lidu.

Dvě Královské knihy
První - Šalomoun pomazán na krále, jeho správa nad říší a jeho spravedlnost. Dále stavba chrámu, návštěva královny ze Sáby a Šalomounovo bohatství. Následuje konec jeho čtyřicetileté vlády a smrt. Poté rozdělení království na severní Izrael (hl. město Samaří) a jižní Judeu (hl. město Jeruzalém). Také vláda jednotlivých králů.
Druhá - Pokračuje popisem vlády králů Izraele i Judeje. Následuje dobytí Izraele Asyřany a odvedení Židů do asyrského zajetí. Boje Judeje s asyrskou armádou krále Sancheríba, egyptskou faraona Néka a nakonec dobytí Jeruzaléma babylonským králem Nebúkadnesarem (587/586 př.Kr.) a vyplenění chrámu.

Dvě knihy Paralipomenon (2 knihy Letopisů)
První kniha letopisů - Obsahuje rodopisy pokolení významných Izraelců a jejich potomků. Také mluví o Davidově vojsku, válkách, vládě a ustanovení.
Druhá kniha letopisů - Hovoří o Šalomounově moudrosti, chrámu, bohatství a slávě. Dále o roztržce říše, vládě králů judských, bojích s Egyptem a Asýrií. Nakonec dojde k babylónskému zajetí, které je však ukončeno dobytím Babylónie (539 př.Kr.) perským králem Kýrem.

Ezdráš
Pár důležitých událostí a Ezdrášova duchovní služba

Nehemjáš
Nehemjášova duchovní služba

Ester
Několik dějinných událostí a ustanovení

Jób
Je to drama. Na začátku je bohabojný Jób podroben krutým zkouškám (ztráta majetku, rodiny...), které mají potvrdit jeho víru, kterou však Jób ke zlosti Satana neztratí. Další části se zabývají otázkami bohabojnosti, utrpení, srmti, boží spravedlnosti a na závěr promluví Bůh, který dá všemu rozřešení.

Žalmy
Sbírka 5 knih obsahujících celkem 150 žalmů (popř. chvalozpěvů), které oslavují Hospodina a jeho dobrotu, spravedlnost a slávu a také hovoří o utrpení člověka a jeho poddanosti Bohu. Žalmy obsahují spoustu modliteb a veršů, které se dodnes předčítají a jsou součástí bohoslužeb. Žalm 24 (Davidův): "Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, ..."

Přísloví
Sbírka starých hebrejských moudrostí. Obsahuje přísloví Šalomouna (o moudrosti, počestnosti a oddanosti). Dále slova moudrých (otcovské rady a mnohá další všelijaká přísloví).

Kazatel
Mravní a věroučné pasáže.

Píseň písní
Sbírka milostné lyriky, připisovaná Šalomounovi, i když on s největší pravděpodobností autorem není. Hovoří o lásce a všem co s ní souvisí (její jedinečnosti, kráse, důležitosti i velkém trápení).

Proroci
Takto je často shrnuto následujících 17 knih, hovořících o prorockých výrocích a věštbách a také o jejich moudrosti a víře. Obsahují taky množství mravoučných a věroučných úseků, nabádajících k bohabojnosti a oddanosti. Mezi nejvýznamnější proroky patří Izajáš, Jeremjáš a Ezechiel.

NOVÝ ZÁKON:

Evangelium podle Matouše
Autorem je Matouš, jeden z Ježíšových učedníků, bylo sepsáno pravděpodobně někde v Sýrii nebo Palestině mimo Jeruzalém, doba vzniku je asi rok 80-90.
Po rodokmenu Ježíše Krista následuje jeho narození, pokřtění Janem Křtitelem, jeho pokušení na poušti, povolání učedníků a počátek jeho kazatelsko-zvěstující činnosti. Dále jsou uvedeny jeho výroky - metaforická přirovnání, kázání o špatných lidských vlastnostech a Modlitba Páně (Otčenáš). Následují jeho zázračné skutky - uzdravení malomocného, chromého, slepců, němého atd. Také utišení bouře, vzkříšení dívky. Poté si Ježíš vyvolí 12 učedníků - apoštolů a dá jim zázračnou moc. Dále se zase mluví o Ježíšových kázáních, sporech a podobenstvích, nasycení čtyř tisíců lidí. Kristus také začíná při svých kázáních kritizovat farizeje a zákoníky. Následuje Jidášova zrada, Ježíšovo zatčení, Petrovo zapření a Kristův soud před Pilátem. Ježíš je vydán farizejům a odsouzen. Poté je Ježíš odveden na vrch zvaný Golgota (Lebka) a tam je ukřižován společně se dvěma povstalci. V poledne Ježíš zvolá: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" a skoná. Pak je Ježíš na přání zámožného Josefa z Arimatie sňat z kříže a pohřben, čemuž přihlíží mimo jiné také Marie z Magdaly. Je ustanovena hlídka, mající střežit Jeho hrob, ale třetího dne od ukřižování anděl Páně odvalí kámen a Ježíš vstane z mrtvých. Když to běží ženy říci apoštolům, zjeví se jim Ježíš poprvé. Když se pak 11 apoštolů vydá na horu Galilea, Ježíš se zjeví podruhé a "stane se věčným".
Naštvaní farizeové zaplatí římským vojákům, aby řekli, že když spali, přišli Židé a Ježíše ukradli.

Evangelium podle Marka
Autorem je nejspíš Jan Marek, helénisticky vzdělaný Žid a průvodce apoštola Pavla. Dílo bylo sepsáno asi v Římě zhruba mezi lety 60-74.
Obsah je takřka shodný s evangeliem Matoušovým, i když děj má jinou posloupnost a něco málo je přidáno, něco naopak chybí. Např. je zde uvedeno podobenství o fíkovníku, vjezd do Jeruzaléma, úmluva Jidáše a modlitba v Getsemane. Marek také poprvé uvádí jméno "Ježíš Nazaretský". Rozdíl je také v Ukřižování; Kristus se nenapije vína se žlučí a odmítne je, jak píše Marek, ale vína se ani nenapije, i když je tentokrát s myrrhou. Marek také upřesní Ježíšovo ukřižování na 9 hod. A trošku jiný je i závěr Markova evangelia, které je celkově kratší.

Evangelium podle Lukáše
Autorem je zřejmě Syřan Lukáš, pravděpodobně lékař z Antiochie. Toto evangelium sepsal v Římě, Caesareji nebo někde v Řecku v letech 70-80.
Evangelium se zase příliš neliší od předchozích dvou, ale celkově vzato je možno říci, že Lukášovo evangelium je nejpodrobnější. Jestli je i nejautentičtější, těžko říct. Hovoří např. krátce i o Ježíšově dětství a také více popisuje jeho kazatelskou a prorockou činnost.

Evangelium podle Jana
Autorem nejspíše Jan Zebedeus, jeden z Dvanácti. Bylo sepsáno buď v Efezu (podle tradic), anebo v Sýrii (jak si myslí biblisté dnes). Vzniklo zhruba v letech 85-100.
Začíná prologem ("Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo od Boha, ..."), dále navazuje na události shodné s předchozími evangelii. Ale Jan píše např. o tom, jak Ježíš na svatbě v Káně Galilejské proměnil vodu ve víno. Také hovoří o Ježíšovi a cizoložnici ("Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"). Na rozdíl od ostatních evangelií si také Ježíš na Golgotu nesl kříž sám a nenesl mu jej Šimon z Kyrény, jak uvádí ostatní 3 evangelisté. Podle Jana taky Ježíš zemřel už poté, co mu byla na kříži podána houba s octem a Jan jako jediný píše, že jeden z římských vojáků, kteří měli polámat Kristovi kosti, probodl kopím Ježíšův bok. I závěr evangelia je mírně odlišný. Celkově je tedy evangelium Janovo "nejoriginálnější" a po celý středověk z něj byly čerpány informace pro obrazy, sochy, dramata. Dodnes se ve filmech objevují momenty popsané pouze Janovým evangeliem.

Skutky apoštolů
Začátek navazuje na evangelia; utužení spolupráce apoštolů, faktický vznik církve, souzení apoštolů a volbu 7 jáhnů (diakonů - následovníků). Dále skutky mučedníka Štěpána a křest etiopského dvořana. Poté se mluví o skutcích Pavla z Tarsu, apoštola horlivě zvěstujícího evangelium. Při své první misijní cestě putuje po Syropalestině (Jeruzalémě, Antiochii), pak se vydá do Malé Asie a zpět. Poté se vydá (společně se Silasem) na druhou misijní cestu, putuje přes Filipy, Tesaloniku, Athény, Korint a potom se vrátí zpět do Sýrie. Následuje třetí cesta do Efezu, kde způsobí pozdvižení, a pokračuje na Balkán, pak jede za církví do Jeruzaléma, kde je při sporech chráněn Římany, neboť je římským občanem. Na cestě do Říma, kam jede k císaři, ztroskotá u Malty, ale do Říma dojede a založí zde obec křesťanskou.

Dopisy Pavla z Tarsu
Epištoly do církevních obcí po celém středním a východním Středomoří. Pavel v nich nabádá místní věřící k dodržování Desatera, bohabojnosti, mravnosti a víru v příchod Božího království. Jsou to:

List Římanům
Dva listy Korintským
List Galatským
List Efezským
List Filipským
List Koloským
Dva listy Tesalonickým

Pastorální epištoly
V těchto listech, adresovaných bratrům v křesťanských obcích, varuje před různými "bludaři", píše o pravidlech pastýřské služby a nabádá k věrnosti. Jsou to:

Dva listy Timoteovy
List Titovi
List Filemonovi
List Židův - píše židovským bratrům
List Jakubův - Autorem jakýsi Jakub, patrně hlava jeruzalémské církve, dopis je adresován všem křesťanům. Má věřící utužovat v jejich víře

Dva listy Petrovy
Autorem apoštol Petr, listy rovněž adresovány obecně křesťanům a povzbuzují je ve víře. Velký vliv měl Petr v Římě, kde morálně podporoval křesťany v těžkém období Neronovy vlády (asi r. 64)

Tři listy Janovy
Autorem asi Jan Zebedeus, adresuje je obcím v Malé Asii, v dopisech vyvyšuje křesťany nad ostatní a povzbuzuje je.

List Judův
Autorem nějaký Juda (tvrdí, že Ježíšův příbuzný).

Zjevení Janovo
Apoštol Jan (autor) nejprve píše o svém poslání, poté mu Bůh přikáže, aby napsal sedm listů, každý do jedné křesťanské obce. Následně Janovi údajně Bůh ukázal, co čeká svět při příchodu Božího království; strašlivé až hrůzostrašné věci:
Beránek (zosobňující zde sedmero duchů božích) otvírá sedmkrát zapečetěnou knihu, přičemž jsou vypuštěni 4 andělé škody (Boží dobyvatel, Posel válek a vraždění, Posel nedostatku a Smrt). Poté jsou označeni ti, kteří budou ušetřeni. Po rozlomení sedmé pečeti nastoupí sedm andělů s polnicemi - Sedm andělů apokalypsy. 6 jich začne postupně troubit na své polnice a spustí pohromy (ohnivé krupobití, změna vody v krev a pelyněk, potemnění slunce a hvězd, jedovaté smrtící kobylky a nakonec 200 mil ohnivých jezdců, hubících "neoznačené" lidstvo). Po zatroubení polnice sedmého anděla se vlády nad světem ujímá Pán a Jeho Mesiáš. Následuje Satanovo označení obyvatelstva cejchem 666. Jen ti neoznačení "vyvolení" jsou na hoře Sijón pod ochranou Beránka. Poté přijde Sedm andělů, každý s jednou nádobou s hněvem Boha, a tu vylijou (vředy, vody v krev, spalující slunce). Po vylití 6. nádoby Satan shromáždí všecky pozemské krále s vojsky k boji proti Bohu na místě zvaném Harmagedon. Když vylije nádobu sedmý anděl, je zničen Babylón (Nevěstka světa). Následně vyjede Bůh v čele nebeských vojsk k boji proti pozemským králům a všechny je pobije. Poté anděl spoutá na tisíc let Satana a ustanoví tisíciletou říši Kristovu a nový Jeruzalém s dokonalým žitím; "A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

"Milost Pána ježíše se všemi."