Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lidé, kteří o jízdě na koni nic moc nevědí, si obvykle myslí, že my-jezdci všichni sáhneme po stejném sedle i uzdě a jde se jezdit. Tak to ale nefunguje. Každý styl funguje odlišně a stejně tak používá jiné jezdecké vybavení. Dnes bych vás tedy ráda seznámila se základními druhy jízdy na koni.

Anglické ježdění

Tento typ ježdění pochází, jak už jeho název napovídá, z Anglie. První sedla a uzdy tohoto typu se začaly vyrábět kvůli tzv. parforsním honům, které pořádala šlechta. Jezdci na koních následovali vycvičené psy, kteří chytali lišky nebo jiná zvířata.

Koně jezdí obvykle na dvou udidlech, což je velmi ostré uzdění a je třeba s ním zacházet opatrně. Odvětvími anglického ježdění jsou parkur, drezura a všestrannost. Při parkuru koně skáčou přes překážky, při drezuře se jezdci specializují na ovladatelnost koně a všestrannost je kombinací obojího. Jen se v ní krom skákání a ovladatelnosti testuje i to, jak kůň zvládá chodit ve složitém terénu. To znamená skákat přes stromy, probíhat řekou a podobně.

Westernové ježdění

Ve westernovém stylu se jezdí, co nejvíce to jen jde, na prověšených otěžích. Primárním cílem ve westernu je, aby byl kůň co nejvíc uvolněný a dokázal projít s jezdcem i velmi obtížným terénem. Westernové sedlo bylo speciálně uzpůsobeno americkými kovboji k tomu, že velice dobře rozkládá rovnováhu, je tak vhodné i pro dlouhé toulky přírodou či dokonce několikadenní vandry.

Westernových disciplín existuje velmi mnoho, známý je např. barrel racing - závodění okolo tří barelů či trail riding - přecházení obtížných přírodních překážek, jakými jsou např. potoky, lávky, velmi prudké kopce apod.

Španělské ježdění

Patří mezi méně známé styly. Jezdí se na velmi krátkých otěžích ve speciálním sedle. Kůň musí mít vyklenutý krk a dynamické chody, jezdec je zvláštně španělsky oblečen. Tento styl vznikl v Evropě a je starší než anglické ježdění.