Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Důležitým pojmem pro tuto teorii je svoboda. V moderních státech existuje legitimita státu, to znamená, že o sobě mluví jako o suverénech, kteří mají absolutní moc a nejsou ničemu podřízeni. Kde však takový stát vzal monopol na legitimní násilí? Odkud pak pochází legitimita a odkud stát bere právo na své násilí?

Lidé často provolávají: "Máme na to právo!"
To, co je legální, nemusí být ale nutně spravedlivé. Zde bychom se měli zastavit u vztahu zákona a právě spravedlnosti, u toho, co je spravedlivé.
Pozitivní výklad práva praví, že se nelze ptát po spravedlnosti například ústavy. Zákony jsou spravedlivé, protože byly vyhlášeny. Když stát vládne se souhlasem svých občanů, dochází pak k oné legitimitě státu. Stát je tedy legitimní, když je výsledkem smlouvy. Zde nám může být příkladem antický Platón, který tvrdí, že obec je dána dohodou.

Středověk bere teorii smlouvy na úrovních - král kontra poddaní, tj. historicky jde o konkrétní smlouvu.
Moderní stát má smlouvu hypotetickou, a to při nabývání občanství, která je implicitní - tzn. prožívám zákony země a tím dokládám přijetí smlouvy.

Thomas Hobbes je považován za nejdůležitějšího teoretika moderního státu. Moderní stát je něco zásadně jiného než ve středověku. Dílo Leviathan - základ liberálního pojetí státu. Nositelem všech politických práv je jedinec, který je zcela suverénní a legitimita státu je podmíněna svobodným souhlasem jedince. Když jedinec není suverénní, je to stav války, boj všech proti všem (člověk člověku vlkem), všichni si usilují o život, což je ohrožení suverenity - z toho vyplývá, že tedy smrt je jediným ohrožením lidské suverenity; pod hrozbou smrti je člověk ochoten se vzdát své suverenity.
Domluva a garance suverenity může být ohrožena lstí - nikdo není ochoten na domluvu přistoupit, protože má strach. Je potřeba revizora - někoho, kdo bude nad dohodou bdít; taková instance musí mít donucovací prostředky. Potřebujeme proto Leviatana, který bude střežit dohodu - a tím je stát. Jedině stát nastupuje tehdy, jsou-li nepokoje.

Vzdávám-li se suverenity, tak v zájmu bezpečí. Stát chrání mé bezpečí v mém soukromí, v mém privátním prostoru.
Moje práva končí tam, kde začínají práva druhého - zde však není jasná ta hranice...

J. J. Rousseau měl představu kolektivu, oproti Hobbesovi, který upřednostňuje jedince. Napsal O společenské smlouvě a Pojednání o původu nerovnosti mezi lidmi. Lidský původní stav je v lůně přírody, tam je mu dobře, co člověka kazí, je společnost. Pokud bychom chtěli zrevidovat společenské vztahy, vznikla by revoluce - všechny staré zásady zrušit a začít znovu... A aby vše bylo lepší, uzavřeme smlouvu, která nám dává garanci svobody a rovnoprávnosti. Vzniká jakási obecná vůle, kolektivní vůle, kolektivní jedinec či politický národ. Vzniká prostor pro národní identitu - jedinec odevzdá celou svou vůli státu a neponechá si svou suverenitu. Člověk se stává občanem, když odevzdá vůli státu. Stát má pak zásady, jako je například pomoc jedinci.

"Být přinucen, být svobodný" - občan je tak nakonec majetkem vlasti.