Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tibet je oblast a bývalý státní útvar ve střední Asii, jehož většinu území nyní dlouhodobě okupuje Čínská lidová republika, která na části jeho území zřídila Tibetskou autonomní oblast. Pro vysokou nadmořskou výšku se Tibetu často říká střecha světa.
První Tibeťané pravděpodobně přišli na planinu odkudsi z východu již v době před začátkem křesťanského letopočtu. Na území osídleném Tibeťany se našlo několik pravěkých sídlišť, nálezů je však málo a jsou roztroušeny ve velkém prostoru. K zajímavostem patří především soustavy menhirů, stojící v západním Tibetu.
Tibetský stát vznikl v 7. století, došlo ke sjednocení nomádských kmenů ve feudální říši, od 8. století se zde šíří buddhismus, který se stává státním náboženstvím. Buddhismus učí morálním zásadám jak formovat funkce mysli, těla a řeči. Od 14. století se postupně vytvářela zvláštní forma církevní světské feudální vlády, od 17. století v čele státu byl dalajláma. Od roku 1751 se Tibet stal součástí Číny.
Počátkem 19. století vypukly spory o Tibet mezi Čínou, Anglií a Ruskem. V roce 1911 získal Tibet samostatnost. Avšak v roce 1950 Tibet obsadila čínská armáda, roku 1951 vznikla smlouva mezi Tibetem a Čínou o tzv. mírovém osvobození Tibetu. V letech 1956-1958 znovu vypukly místní nepokoje, které roku 1959 přerostly v povstání proti Číně. Dalajláma uprchl do exilu, do Indie. Povstání bylo tvrdě potlačeno zásahem čínské armády. Místní tibetská vláda byla rozpuštěna, byl vytvořen výbor Tibetské autonomní oblasti v čele s pančenlámou. Proběhly některé demokratické změny, například zrušení nevolnické a nucené práce, pozemková reforma. Od 1. září 1965 byla ustanovena Autonomní oblast Tibet v rámci Čínské lidové republiky.
Před čínskou okupací zaujímal Tibet plochu téměř 2,5 milionu čtverečních kilometrů a tvořily jej tři provincie. Tibetská autonomní oblast má rozlohu asi 1,2 milionu čtverečních kilometrů. V Tibetu žije přibližně 6 milionů Tibeťanů, z nich asi 1,8 milionu v Tibetské autonomní oblasti a zbytek na území patřícímu Číně. V exilu žije okolo 130000 Tibeťanů, hlavně v Indii, Nepálu, ale například i ve Švýcarsku. Tibeťané mluví tibetsko-barmským jazykem.
Za prvního Evropana, který navštívil Tibet, je považován italský františkán českého původu Odorico da Pordenone, zvaný bratr Oldřich. Jako papežský vyslanec pobýval v letech 1316 až 1330 v Číně a cestou zpět do Evropy prošel Tibetem.
Tibet je nejvýše položenou zemí na světě. Rozkládá se na území 1221600 čtverečních kilometrů. Na jeho hranicích s Nepálem se tyčí nejvyšší hora světa Mount Everest, jež měří 8848 metrů. Severně od Himaláje leží rozsáhlá Tibetská náhorní plošina. Je to hornatá oblast nacházející se ve výšce průměrně 4000 metrů. Podnebí je zde drsné, pouze na vrcholu léta přesahují teploty bod mrazu. Oblast je ale velmi bohatá na nerostné suroviny, jsou zde ložiska kamenného uhlí, ropy, grafitu, azbestu, rud železa a podobně.
V Tibetské náhorní plošině pramení velké řeky jižní a jihovýchodní Asie, například na západě u posvátné hory Kailás Brahmaputra. Dále zde pramení Indus, Mekong, Žlutá řeka. Nachází se zde také pánve se slanými jezery. V Tibetu převažují stepi, polopouště, v údolí řek lesy.
Klimatické podmínky jsou závislé na nadmořské výšce. Většinou je tu suché kontinentální podnebí, v nižších polohách subtropické. Počasí tu bývá nevyzpytatelné, prudké slunce, krutý mráz, prachové bouře. Jih je bohatší na srážky než sever, na východě bohaté srážky přinášejí monzuny.
Zajímavé jsou i rozdíly teplot, například v hlavním městě Lhase se pohybují nejnižší teploty kolem -30 C° a nejvyšší okolo + 20C°.
V Tibetu je krásná vysokohorská příroda, lze se zde setkat s medvědy, opicemi, vlky, jeleny, tygry i hady. Na historickém území Tibetu, v Khamu, žije chráněná panda velká. Z ptactva zde lze vidět sovy, orly, papoušky, skřivany, čápy i kukačky.
Dnes se ve světě chová 5 plemen tibetských psů, nejznámější je tibetský teriér a tibetská doga (mastif).
Lidé se zde věnují hlavně zemědělství. V údolí řeky Brahmaputry pěstují ječmen, žito, pšenici, ovoce a zeleninu. V oblasti Qamdu se pěstuje čaj, v Tibetu rostou i meruňky, jabloně, ořechy, hroznové víno nebo jahody. V některých oblastech se daří pěstovat léčivé rostliny, slunečnice, měsíček či růže.
Skoro polovina obyvatel se živí pastevectvím ovcí, jaků, koz a skotu.
Průmysl převažuje především dřevozpracující, textilní, potravinářský a papírenský. Místy se těží uhlí. Čína tu začíná těžit i jiné nerosty.
Tibet je i lákadlem kulturním. Najdeme tu chrámovou a klášterní architekturu, středověké palácové stavby pevnostního charakteru, například palác Potala ve Lhase.
Charakteristickým typem obytného domu se stala budova čtvercového půdorysu se skosenými, k vrcholu se zužujícími stěnami a rovnou střechou, většinou bílená, zdobená malovanými reliéfy nebo pestrými tkaninami, upevněnými na fasádě.
Sochařství a malířství se rozvíjelo především v klášterech, je opět inspirováno buddhismem. Středověké sochařství reprezentují reliéfy vysekané do skal, chrámové sochy, plastiky bohů a démonů a portrétní sochy světců. I dnes zde přežívají tradiční techniky a výzdobné prvky u výrobků užitého umění, můžeme zde najít tradičně tkané a zdobené koberce, vázy a mísy, hudební nástroje.
Tibetská tradiční hudba je spjata s mnišským životem v klášterech a s mnoha mnišskými rituály. K nejstarším a typickým hudebním nástrojům patří tibetské mísy, což jsou bronzové misky různých velikostí, které se rozezní úderem paličky. Dříve tyto misky sloužily mnichům jako jídelní. Dále se k hudbě používají různé gongy, zvony, činely a bubny. Často též užívají lastury.
Do 7. století sahají počátky tibetské literatury, kdy začala být zapisována. Z této doby pochází například mluvnice tibetštiny a kroniky. V 8. století převažoval v dílech vliv buddhismu, ten pak ovládal literaturu až do 18. století. Vznikla například díla Sto tisíc drahocenných slov nebo Sto tisíc zpěvů. Později začala mít na díla vliv čínská literární tvorba.
V současnosti je Tibet utiskován Čínskou lidovou republikou. Dochází zde k porušování lidských práv. Mnoho politických vězňů, převážně z řad mnichů a mnišek, je ve vězení krutě mučeno. Jsou svazováni provazy a řetězy, biti, mučeni i elektrickým proudem. Jsou zavíráni na samotku a týráni hladem. Kvůli tomu mnoho Tibeťanů uteklo a žije raději v exilu. Den Tibetu připadá na 10. březen.
Také například dochází k devastaci životního prostředí způsobené odlesňováním, těžbou nerostů nebo lovem divoké zvěře. Dokonce je tibetské území využíváno pro skládky jaderného a toxického odpadu a jako jaderná střelnice.
I v České republice existují nyní občanská sdružení, která upozorňují na potlačovaná práva Tibetu a na ničení jeho přírody.
Proběhla akce Vlajka pro Tibet, která připomněla potlačené březnové povstání Tibeťanů roku 1959 a stálou snahu Tibeťanů o samostatnost. O Tibet se zajímá například i nevládní neziskové sdružení občanů Lungta, to se snaží informovat veřejnost nejen o kultuře a krajině Tibetu, ale i o jeho současné situaci. Vydává například časopis Tibetské listy, pořádá přednášky, výstavy i demonstrace na podporu Tibetu. Finanční prostředky získané od dárců jsou používány na výchovně vzdělávací aktivity dětí a mládeže v tibetské oblasti. Ze sbírky je podporována i škola pro nevidomé ve Lhase. Další organizací je například nadační fond Potala snažící se chránit duchovní, kulturní i humanitární hodnoty v Tibetu.
Jeho svatost dalajláma v minulosti již sedmkrát navštívil Českou republiku (na pozvání Václava Havla a Nadace Fórum 2000).
Tibet je krásné místo světa, které by nemělo ztratit své bohaté kulturní tradice ani nádhernou přírodu.