Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato práce je rozdělena na 4 části. První část tvoří stručný životopis T.G.Masaryka. Ve druhé části je popsána jeho filozofie. Třetí část tvoří ukázky ze dvou děl a na základě nich jsou doloženy autorovy filozofické názory. Čtvrtá část je vlastní názor na filozofii T.G.Masaryka.

ŽIVOT:

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil v chudé rodině 7. března 1890 v Hodoníně (moravské Slovácko). Působil jako pedagog, politik, filozof a publicista. Jeho otec - Josef Masárik - byl negramotný Slovák, který pracoval jako panský kočí a posléze správce. Matka Terezie Kropáčková byla německé národnosti. Pracovala jako kuchařka v panských službách. Tomáš Garrigue (nebo také Garrique) Masaryk studoval nejprve základní školu v Čejkovicích, poté reálné gymnázium v Hustopečích. Díky chudým poměrům mu rodiče nemohli školu platit. Masaryk se proto od 15 let živil jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě ve Vídni nastoupil na filozofickou fakultu. Po doktorátu v roce 1876 odjel se synem Rudolfa Schlessingera, kterého vyučoval, na cestu po Itálii a na roční pobyt na univerzitu v Lipsku. Masaryk se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. Sňatek se musel trochu odsunout, protože Masaryk chtěl před ním získat docenturu z filozofie. Svatba se konala 15. března 1878. Už během studií napsal Tomáš Garrigue Masaryk několik studií a odborných statí. V roce 1882 byla UK rozdělena na českou a německou část. Masaryk přijal místo profesora na UK, a proto se v létě téhož roku přestěhoval s rodinou do Prahy. Spolu s Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem formuloval nový politický směr, jenž prosazoval přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice - realismus. Revue Čas se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti. Koncem roku 1890 byli přijati do mladočeské strany, na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do zemského sněmu. Během 1. světové války pobýval v emigraci ve Švýcarsku, Francii a v Londýně. Odtud se vydal přes Dálný Východ do USA. 30. května 1918 byla podepsána Pittsburská dohoda o společném státě Čechů a Slováků. Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát (28.10.1918) a Masaryk byl 14.11.1918 zvolen prvním prezidentem. V květnu 1920 byl znovuzvolen. Tomáš Garrigue Masaryk byl počtvrté zvolen prezidentem ČSR 24. května 1934 i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval a za svého nástupce zvolil svého důvěrného přítele Dr. Edvarda Beneše.

Tomáš Garrigue Masaryk, kterému se říkalo Tatíček Masaryk, zemřel po zánětu plic 14. září 1937 na zámku v Lánech, kde pobýval od své abdikace.

Dílo
Česká otázka, Naše nynější krize, Moderní člověk a náboženství, Nová Evropa, Jan Hus

FILOZOFIE:

S filozofií Tomáše Garrigua Masaryka to bylo podobně jako u Sokrata. Pro čtenáře jeho děl jsou otázky důležitější než odpovědi. Masaryk prohlašoval, že se za filozofa a metafyzika nikdy nepovažoval. Metafyzika je v protikladu k přírodním vědám. Je to veškeré mimosmyslové vnímání, odráží se v náboženství a nedá se zdůvodnit. Filozofii, svou teorii poznání a metafyziku soustavně nezpracovával. Jeho filozofie se dá rozdělit na 2 části. První tvoří filozofie člověka, filozofie morálky a filozofie náboženství. Zabýval se v ní zejména problémem krize moderního člověka. Pro Tomáše Garrigua Masaryka je základem přirozenost člověka. Druhá část představuje filozofii dějin, společnosti a politiky. Snažil se vyjádřit povahu sociálních a kulturních změn. Sám Masaryk charakterizoval svůj filozofický postoj jako mírný racionalismus, konkretismus a také nepřesně jako realismus. Realismus se ale u něj rozděluje na 3 části - umělecký, politický a noetický. Noetika nebo také gnozeologie je filozofická disciplína, která zkoumá lidské poznání, jeho vznik a proces. Noetický (filozofický) realismus si vykládal tak, že svět je soustavou jednotlivin. Vycházel z pozitivismu. Pozitivismus je způsob myšlení nebo stanovisko, které se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z jednotlivých ověřitelných faktů. Na rozdíl od něj nechce poznávat jevy, ale věci. Základní otázkou jeho filozofie byl rozpor mezi objektivitou a subjektivitou.

UKÁZKY:

Filozofem
Ve filozofii jsem usiloval o vědeckou filozofii, o vědeckou přesnost, konkrétnost a realismus. Bál jsem se filozofie příliš školské, tohoto přežitku a pokračování středověké scholastiky. Zvláště metafyzika mě nevábila a neuspokojovala. Filozofie byla mně povýtce etikou, sociologií a politikou. Učeně by se řeklo, že jsem aktivista, snad i voluntarista odjakživa jsem byl činný, pracovníkem. Neuznával jsem nikdy rozpor mezi teorií a praxí, tj. mezi správnou teorií a správnou praxí. Vždy jsem se vzpíral jednostrannému intelektualismu, ale také bezmyšlenkové práci. Platón byl mým prvním a hlavním politickým učitelem. Po Platónovi Vico, Rousseau, Comte, Marx a jiní.
(Masarykova abeceda, Melantrich, Praha 1990, str. 69)

Masaryk vždy spojoval filozofii s vědou, nechtěl navazovat na středověkou filozofii. Tvrdil, že teorie je trochu jiná než následná skutečnost. Nechtěl dát na jeden jediný názor a také odmítal skutečnost, kterou někdo činil bez předchozího promyšlení.

VLASTNÍ NÁZOR:

Masaryk byl zastáncem trochu zvláštní filozofie. Vyšel z pozitivismu Augusta Comta, ale vzápětí se od něj odvrátil. Chtěl vytvořit trochu jiný pohled na tehdejší filozofii, jít svou vlastní cestou. Sice je dobré stále více rozvíjet a zdokonalovat stávající filozofii, ale život se má stále vyvíjet. Čas nelze zastavit, ani na chvilku vrátit zpět. I když někdy by to bylo dobré. Může se někdy stát, že filozofie vytvořená dříve se bude časem jevit poněkud zastaralá, už nebude aktuální. Možná i proto Tomáš Garrigue Masaryk odmítal středověkou filozofii scholastiku. Věděl, že je nutné stále rozvíjet současnou filozofii. Myslím, že chtěl dokázat, že každý větší filozof by se měl snažit nějak zdokonalit soudobou filozofii. Případně - pokud má dost odvahy si na to troufnout - vytvořit vlastní filozofický systém. Zformovat zcela nový směr je velmi obtížné. Je jednodušší si dát za základ nějaký již vytvořený filozofický směr. Snažit se ho vylepšit, obohatit o nové myšlenky, případně ho trochu přetvořit nebo vytvořit jeho protiklad, případně zformovat to, co základní směr odmítá. V případě Masaryka to byl pozitivismus obohacený o materialismus, který odmítá. Myslím si, že se Tomášovi Garrigovi Masarykovi podařilo vytvořit trochu jiný filozofický systém a že bych se s ním asi dokázal ztotožnit. Zejména mě zaujal zájem o člověka. Renesanci a humanismus mám celkem rád, a kdybych měl někdy možnost, tak bych se do té doby určitě rád podíval - do světa i do Čech na dvůr Karla IV.