Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pod pojmem udidlo si představíme tyčku, kterou vkládáme koni do huby za účelem ježdění čí vodění koně. Vyčnívají pouze kroužky udidla a část udítka. Existuje nepřeberné množství variant - lomené, nelomené, gumové, kovové, plastové, řetízkové... Na koni se samozřejmě dá jezdit bez udidla, ale pro sportovní ježdění udidlo povinné je a bude.

Nejzákladnějším parametrem, který určuje ostrost udidla, je tloušťka udítka. Obecně lze říci, že čím je udítko tlustší, tím méně je ostřejší a naopak. Ale to nejtlustší nemusí být to nejlepší. V koňské hubě je totiž relativně málo místa. Udidlo tak může tlačit na patro a jazyk koně, i když jezdec za otěže netahá. Ideální je tedy zvolit zlatou střední cestu - udidlo, které koni v hubě nepřekáží a zároveň není nad naše jezdecké schopnosti.

Zatímco s tloušťkou udidla můžeme experimentovat, s délkou bychom neměli. Zde je pouze jeden rozměr, který pasuje. Příliš krátké udidlo tlačí kroužky na koutky koně, jenž z toho může mít oděrky. Příliš dlouhé udidlo způsobí, že když jezdec zatáhne za obě otěže najednou, udidlo se zlomí do tvaru V a zabodne se koni do patra. Šířky udidel se od sebe liší pouze po centimetru, ne méně.