Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pojem soukromé právo lze definovat jako právo týkající se vztahu mezi osobami, veřejné právo se pak zabývá vztahem mezi osobami a orgány veřejné moci (vztah občan a stát).
Hranice však není jednoznačně určená.
Cílem soukromého práva je otevření co nejširšího prostoru soukromé iniciativě jednotlivce a svobodnému utváření soukromého života. Naproti tomu veřejné právo upravuje organizaci, působnost a činnost orgánů veřejné moci.

Pro veřejné právo platí zásada objektivity - orgán veřejné moci nesmí postupovat a rozhodovat se libovolně, ale může svou moc uplatnit pouze k zákonným účelům a v zákonném rozsahu.

V soukromoprávní oblasti vzniká jednotlivci oprávnění z jeho vlastní vůle, kdežto veřejné právo zakládá jednotlivci nárok aktem veřejné moci.

ÚSTAVNÍ PRÁVO:

• veřejné právo
• nejdůležitější právo
• žádné právní předpisy nemohou být v rozporu
• žádné prezidentské právo veta, kvalifikovaná většina
• vymezuje stát a obsah státní moci

Zahrnuje:

1. uspořádání státu (státní forma, podoba)
2. rozdělení moci a výkon státní moci
   • nejdůležitější úřady a instituce
   • pravomoci těchto úřadů a institucí
   • způsob obsazování těchto úřadů
3. práva a povinnosti občanů (základní práva a svobody občanů)

Prameny:

1. Ústava České republiky - nejvyšší zákon státu
2. ústavní zákony - ústavu mění a doplňují
3. Listina základních práv a svobod

Součástí ústavního práva mohou být i mezinárodní smlouvy. Na ochranu ústavnosti dohlížejí ústavní soudy.

ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY:

• předpis č. 1/1993 Sb., schválený 16. 12. 1992 Českou národní radou, účinný od 1. 1. 1993
• je k ní připojena Listina základních lidských práv a svobod č. 2/1993 Sb.
• obsahuje Preambuli (úvodní prohlášení)
• 113 článků, rozdělených do osmi hlav:
  1. Základní ustanovení
     
  2. Moc zákonodárná
     
  3. Moc výkonná (prezident republiky a vláda)
     
  4. Moc soudní
     
  5. Nejvyšší kontrolní úřad
     
  6. Česká národní banka
     
  7. Územní samospráva
     
  8. Přechodná a závěrečná ustanovení
• články ústavy obsahují charakteristiku České republiky - svrchovaný, jednotný, demokratický právní stát
• výkon prostřednictvím zákonodárné, výkonné a soudní moci
• rozhodnutí vycházejí z vůle většiny
• dbá ochrany menšin
• šetrné využívání přírodních zdrojů a ochrana přírodního bohatství
• mezinárodní smlouvy - mají přednost před zákonem

ROZDĚLENÍ MOCI VE STÁTĚ:

Zákonodárná moc

• parlament - poslanecká sněmovna (200, 4 roky), senát (81, 6 let; každé dva roky se volí jedna třetina senátorů)
• k platnosti přijatého zákona je nutné jeho vyhlášení a uveřejnění ve sbírce zákona

Výkonná moc

• prezident a vláda
• prezident republiky je hlava státu (volí se na pět let; musí mu být více jak 40 let; funkci může jedna osoba zastávat maximálně dvakrát za sebou; velitel ozbrojených sil; uděluje milosti, vyhlašuje amnestie)
• vláda řídí a kontroluje administrativní aparát

Moc soudní

• nejvyšší soud, nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy
• ústavní soud - ochrana ústavnosti