ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.47
Hodnoceno: 34x Prosím, ohodnoť práci

Vlci

Barva
Než se tu rozepíši o barvě a kožichu vlka, musím zmínit, že nelze o vlkovi mluvit obecně. Když jsem totiž listovala velkou encyklopedií nekouzelnických tvorů, zjistila jsem, že je mnoho různých druhů těchto šelem. Nejznámější nám je pravděpodobně vlk obecný (Canis lupus), který je vlastně tím hlavním druhem vlka, dále bychom mohli znát z poddruhů vlka polárního (Canis lupus tundrorum) a mezi ty méně známé patří vlk indický (Canis lupus pallipes) a vlk rudohnědý (Canis lupus rufus).
Jak jistě víte, savci mají tři druhy chlupů; Pesíky (tuhé delší chlupy, určující barvu srsti), Podsada - vlníky a osiníky, a chlupy hmatové, známé především jako "vousy". Pesíky u vlků jsou mastné a dost husté. Zabraňují při dešti proti vlhkosti, aby se voda nedostala vlkům až na kůži. Proto jsou tak mastné a v hojném počtu.
Podsada tvořící se z vlníků a osiníků je dost měkká a též velmi hustá, slouží jako perfektní tepelná izolace vlka a navíc je známo, že přávě díky této izolaci na vlkovi podle všeho netaje sníh. Jejich ocas je tak huňatý, že ho v zimních nocích používají jako přikrývku.
Je samozřejmé, že severní poddruhy, jako je například vlk polární, mají delší a hustší srst, jsou tak přizpůsobeni k tužším podmínkám, které severní země nabízejí.
Další zajímavostí, která provází všechny "canise", je určitě jejich rozmanitost. Je totiž zvláštní, že hned po lidech jsou nejrozmanitějším druhem, který si to chodí po naší zemi. Jejich srst může být totiž čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, stejně tak také krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Většinou se zde jedná o různé odstíny daných barev. Tyto barvy, které jsem zmínila, se většinou prolínají a tvoří zcela ojedinělé přechody, které u jiných zvířat těžko pohledáte.
Barva srsti vlků také závisí na období roční doby. Je známo, že v zimě je barva vlků světlejšího rázu, navíc je v zimě jejich srst o dost hustší, aby se vlci pořádně zahřáli a chlad je tolik neomezoval. Když však sníh roztaje a pomalu nastává jaro, srst se vrací do světlejší barvy a líná.
Závisí to ale také na tom, o jaký druh vlka jde. Jako příklad se nám právě jeví vlk polární, který je bílý a s šedivým až stříbrným texturovaným stínováním se vyskytuje na Aljašce a severní Kanadě.
Vlk rudohnědý, který neznalým na první pohled spíše připomíná přerostlou lišku, se vyznačuje - jak již sám jeho název napovídá - barvou srsti zejména kaštanově hnědé až načervenalé s černým flekem na zádech a na ocasu. Výjimečně se mohou vyskytovat i jedinci celí černí. Břicho, tlapy a čumák je bílý.
Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí.

Výskyt
Pokud bych to měla jednoduše shrnout, vlci osídlili severní polokouli - jak Ameriku, tak i evropské země a Asii. V malinkém množství se ale také vyskytují v Africe. Kdyby nebylo lidí, vlci by bezmála byli rozšířeni po celé planetě. Jsou totiž velice přizpůsobilí. Až člověk je dokázal vytlačit do nepřístupných horských oblastí. Dnes je vlk celosvětově kriticky ohrožený druh. Ačkoli v našich končinách vlci již téměř vymizeli, jejich lovci tu straší dál. V západní Evropě je jejich výskyt ohraničen městy a dálnicemi. I když se to v dnešní době nezdá, jsou stále pronásledovanou kořistí, co se týče kožešiny. Je možné, že lidi jsou stále ještě vnitřně popuzeni strachem, který vlci vzbuzují. Ve Španělsku a státech bývalé Jugoslávie se však na druhou stranu mohou vlci těšit ze širokých prostranství. Pokud se ale podíváme skrz tmavší brýle, všimneme si, že v okolí Říma se vlci stali obyčejnými tuláky, kteří vyhledávají potravu na smetištích, rozrůstajících se na okrajích měst. V tu dobu si právě jejich příbuzní v Americe či na Sibiři zatím ještě užívají prostoru, hojného na zvěř; zde ale nabývá zcela jiný problém, který jsem již zmínila. Jsou to lovci kožešiny, kteří brutálními způsoby vlky chytají a někdy nahánějí i pomocí vrtulníků. Hlavní tragédií vlků zůstává jejich zlá pověst. Ale i přesto si lidé pomalu začínají uvědomovat, jaký význam vlci pro přírodu nesou. Proto se v Americe a Kanadě otevřela společnost na ochranu vlků.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Vlci







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)